Who Cares About the Czech Specials

To je také proč jsem s psaním kuchařek více méně skoncoval. Mnohé české kuchařské knihy, i ty odborné, se hemží recepty, které nikdo vlastně nevyzkoušel, a případně i recepty které autor sice vyzkoušel, ale které nikdo nemůže aplikovat protože mnohdy nerozumí popisu technologické přípravy, nebo k tomu nemá potřebné suroviny.

Neříkám, že já odborné výrazy v receptech nepoužívám, ale ty méně známé se snažím vysvětlit odkazem na nějakou databázi, jako například Kdo, kdy, kde, jak a proč, ve které se čtenář případně dozví podrobnosti. Je to jednak proto, aby recept, případně jeho popis nebyl příliš dlouhý, a pro odborníka nezajímavý, ale při tom dávám každému, včetně hobby kuchařů a laiků, možnost se o daném předmětu dozvědět více.

Pokud se podíváte do mých kuchařek, které jsou specifické tím, že jsou zásadě určeny jak odborníkům, tak i laikům, tak si povšimnete, že ve všech těch knížkách přípravě potravin před kuchyňskou přípravou, a technologickým postupům věnuji tolik času, že každý, tudíž i laik může mé recepty aplikovat.

Například popis techniky krájení potravin popsaný v mé Čínské kuchyni nebyl ještě v žádné jiné kuchařské knize popsán lépe, a technologie uvedených receptů také ne. S mými recepty z této knížky se setkáte v domácnostech a restauracích – od Šumavy k Tatrám – a zatím si nikdo nestěžoval, že by je nemohl, aplikovat, a na to jsem pyšný.

Totéž platí o mé Nové Italské kuchyni, která byla Gradou vyhodnocena jako knížka roku, a která je vyloženě určena případným zájemcům o otevření italské restaurace. Je zajímavé, že nejvíce komplimentů na tuto knížku jsem ale dostal právě od hobby kuchařů a žen z domácnosti.

Moje Nová Mexická kuchyně, je dalším důkazem, že nedělám velkých rozdílů mezi tak zvanými odbornými recepty a recepty pro domácnost. Nakonec o čem to hovoří všichni ti slavní kuchaři, kteří vydávají svoji kuchyni za „domácí“, francouzsky zvanou Cuisine bourgeoise, která dala vlastně vznik té Grande cuisine ve které se až donedávna vzhlíželi. Kde je tudíž hranice mezi recepty pro „odborníky“ a recepty pro laiky. Dnes není totiž již tajemstvím, že mnozí hobby kuchaři mají daleko hlubší znalosti gastronomie než někteří profesionálové.

S oblibou dávám lidem otázku: „Kdo je větším znalcem jídel a nápojů?“ Je to kuchař nebo číšník, který pracuje posledních 10 až 15 let v jednom a tom samém (třeba i dobrém) podniku, který zná všechna jídla a nápoje na lístku úplně nazpaměť, a který je všechny třeba uvařil a někdy dokonce i ochutnal, který tvrdě pracuje šest dnů v týdnu a kterého v den volna nedonutíte, aby šel do nějaké restaurace na jídlo - nebo je to obchodní cestující, který po 2 roky cestuje po světě a nejméně pětkrát za týden snídá, obědvá a večeří, buď v dobrých nebo i špatných restauracích a který si sice neumí uvařit ani čaj, ale který měl za tu dobu možnost ochutnat stovky možná i tisíce jídel a nápojů? Je zajímavé, že většina lidí se shoduje v tom, že lepším znalcem jídel a nápojů je spíše ten kdo je často konzumuje, než ten, který je připravuje a někdy ani neochutná.

No a závěrem i vám musím dát otázku, kterou budu opakovat, dokud mi někdo neodpoví a to ne které jídlo považujete za českou specialitu, ale která tak zvaná česká specialita se objevuje na jídelních lístcích populárních mezinárodních restaurací.