Hotdog 2

Libra má 16 uncí, galon má 4 quarts a každý quart má 2 pinty a pinta má 2 cups (šálky), cože vám se asi zdá být komplikované, ale Američané to znají jako když bičem mrská.

Američané mají sice dolar který má sto centů, procentní systém používají více a častěji než kdekoliv jinde na světě, ale to abyste průměrného Američana naučili že kilogram má tisíc gramů nebo že litr má tisíc mililitrů se vám nepodaří ani v několikadenním kurzu a mně to můžete věřit, protože i já jsem se o to několikrát pokoušel.

Já oproti tomu jsem přišel do Chicaga v neděli, v pondělí jsem nastoupil v jedné řezničárně kde všechno bylo v librách a kdybych se býval na tu Ameriku tolik let nepřipravoval tak bych asi býval byl s mým kumštem v koncích.

Myslel jsem si, že ty americké míry a váhy znám, ale v Americe jsou i jiné míry které z nějakého důvodu nejsou téměř nikde popsány, ale jelikož jste studenty Hostovky, tak vám je popíši pro případ kdybyste někdy do Ameriky jeli.

V Americe jsou velice běžné míry a váhy jako 1:1, což v případě vah je jeden kus do jedné libry, neboli že ten kus má 16 uncí.

Je ale i něco takového jako 2:1, což jsou dva kusy do jedné libry, tudíž že každý kus má 8 uncí.

U hot dogu ale může být i něco takového jako 8:1, neboli 8 hot dogů do libry z nichž každý má 2 unce, což si umí i každý Američan spočítat.

Existují ale hot dogy které jsou inzerovány 10:1, což jsou takoví mrňousové které váží 1,6 uncí (45,36 gr), a i to si nakonec většina lidí také umí spočítat.

Tento systém, který v zásadě je velice jednoduchý se používá i u jiných potravin, ale u některých to tak jednoduché není.

Například hamburgry se také prodávají 2:1 což znamená že jsou dva do libry a každý že má 8 uncí, ale existují také hamburgry 3:1, neboli 3 do libry, ale když si je převážíte, tak každý má 5 uncí a žádnému Američanovi se nepodařilo mi vysvětlit, kam se poděla ta jedna unce.

Tudíž jak vidíte tak ono to v té Americe také není všechno tak perfektní jak by si člověk myslel.

To ale je tak jen pro pobavení, ale pokud se těch hot dogů týká, tak já jsem si dlouho nemohl zvyknout na to že nejsou v párech, tudíž jsem se velmi často setkal s divným pohledem, když jsem si u amerického řezníka objednal například čtyři páry hot dogů.

Pokud vím, tak výroba našich párků v párech má svůj praktický význam. Jak se domnívám, tak naše párky jsou v párech proto, aby se mohly věšet k uzení na tyče z tvrdého dřeva a tak je mám totiž ještě v paměti... čerstvě vytažené z udírny přinesené do krámu visící v párech na stejné tyči, na které se udily.

Mám je ještě v paměti i s vůní linoucí se po celém uzenářství a po okolí a mám je také ještě v paměti s jejich příjemným chřupnutím po nakousnutí, a dokonce i s mastným flekem na kravatě od šťávy, která v tom okamžiku z párku vytryskla.

Bohužel americký hot dog se zdaleka nepřibližuje mým vzpomínkám na pražský nebo kostelecký párek, a proto párek pro mně zůstane párkem a hot dog zůstane hot dogem.

Podle Bruce Kreiga, profesora na Rooseveltově universitě v Chicagu, který napsal knihu o amerických hot dog, je několik teorií o vzniku tohoto názvu.

Hot dog, původně nazývaný wiener, freankfurter, dachshund, red hot a podobně, byl s největší pravděpodobností dovezen do Ameriky skupinou německých imigrantů z Frankfurtu, někdy kolem roku 1860.

Frankfurt, kde záznamy o tenké uzence naplněné do čerstvého střívka jsou již z roku 1487, si samozřejmě dělá nárok na prvenství ve výrobě této speciality. Podle jedné verze, dlouhý, slabě zahnutý tvar uzenky prý připomínal jednomu frankfurtskému řezníkovi podobu jeho jezevčíka. Avšak nejenom jezevčíkova podoba, ale i zvuk chřupnutí jezevčíkova chrupu byl podobný příjemnému chřupnutí při kousnutí do uzenky, a tak prý vznikl dlouho používaný název pro tuto uzenku ? Dachshund ? neboli jezevčík.

Podle jedné pověsti si dachshund zachoval své jméno až do roku 1901. Jednoho studeného dne, toho roku, Harry Mozley, který měl koncesi na prodej občerstvení na hřišti póla v Novém Yorku, si všiml, že studené sendviče nejdou dostatečně na odbyt.

Napadlo ho, že v tom studeném psím počasí by fanouškové určitě ocenili něco horkého. Nakoupil proto několik uzenek, tehdy ještě zvaných dachshund, a několik podlouhlých housek. Uzenky ohřál, a aby udržely svou teplotu, tak je vložil do housek a poslal své prodavače nabízet tuto novinku s vyvoláváním: "Get your dachshund sausage while they?re red hot. They're red hot right now!", neboli: "Kupte si mé uzenky, dokud jsou horké".

Známý karikaturista Ted Dorgan, který toto novinku ochutnal, druhého dne uveřejnil v novinách karikaturu tohoto horkého jezevčíka v housce. Nebyl si ale jistý, jak se dachshund správně píše, a proto nazval tuto karikaturu "Hot dog", neboli horký pes.

Prvenství podávání horkých uzenek v housce nebylo historicky nikdy dokázáno. Podle jedné verze to například bylo již v roce 1893 na světové výstavě v Chicagu, a podle další verze až teprve roku 1904 na obchodní výstavě v St. Luis v Louisianě.

Horké uzeniny při těchto výstavách šly velmi dobře na odbyt, ale mnoho zákazníků si stěžovalo na to, že hot dogy jsou tak horké, že je nemohou ani udržet v ruce.

Pan Feuchtwanger, který měl koncesi na prodej bavorských uzenin, nechtěl ztratit své zákazníky, a proto jim začal půjčovat bílé rukavice, aby je horké uzeniny tolik nepálily. Toto se však ukázalo být jenom částečným řešením problému. Feuctwanger sice neztrácel již mnoho zákazníků, ale zato více rukavic, neboť si je mnozí zákazníci ponechali jako suvenýr.

Avšak každý problém má své řešení. Feuchtwanger požádal svého švagra, který byl pekařem, aby mu napekl podlouhlé housky, ve kterých by horké uzeniny nejenom udržely svoji teplotu, ale navíc by už nepálily jeho zákazníky do rukou. Tato novinka se velmi brzy uchytila a první "hot dog bun", neboli speciální houska pro hot dogy se zrodila.

Tato skutečnost byla rovněž mezníkem při vzniku amerického convenient food.