Potřeby amerických turistů

Američanovi stačí, když se na něj obsluhující alespoň usměje. Američan také pochopí, že za půllitrovou láhev piva v předním hotelu musí zaplatit 100 korun (12 korun za pivo a 88 za to, že mu ho nalijí zprava).

Nepochopí ale, proč musí v některých restauracích platit za každou housku zvlášť, proč mu k ní nenabídnou alespoň máslo, proč není příloha již v ceně jídla a proč za ní musí platit zvlášť a proč polévka stojí polovinu ceny hlavního jídla.

Američan také nepochopí, proč jsou v poledne porce jídel a ceny stejné jako večer, a proč mu i v poledne strkají v restauracích pod nos mísu s předkrmy. Proč mu nabízí v poledne aperitiv (z nějakého důvodu Campari vždy jako první), když vlastně chce zůstat střízlivý, protože se po obědě ještě chystá užívat krásy naší země ve střízlivém stavu.

Američan rád poznává cizí etnická jídla, a ze slušnosti pochválí i naší svíčkovou, přestože to není jeho šálek čaje. Nepochopí ale, proč mu ji nutíme každý den, když vyrostl na steacích a na hamburgerech. Svíčkovou, mnohdy lepší než v Česku, může ochutnat téměř v každé české restauraci v Americe.

Američan také nepochopí proč s ním v České republice většina obsluhujících jedná jako s naivním milionářem, který právě vyskočil z filmu Dynasty nebo Dallas, a který neví co s penězi. Našinec prostě neví, že většina Američanů, mimo několika málo gangsterů, si musí své peníze tvrdě vydělat, a že o tunelování toho ještě moc nevědí.

Proto, pokud chcete vyloudit úsměv na Američanově tváři, tak se s ním moc nemalujte, usmějte se na něj a dejte mu, co mu patří. Zeptejte se ho, jak mu to chutná a uvidíte, že vám dá nakonec i slušný tuzér.