Pracuji v současné době na podnikovém manuálu pro jednu restauraci v Česku. V daném okamžiku pracuji na základních povinnostech obsluhy a napadlo mně že stať kterou jsem právě dokončil by mohla zajímat i studenty Hostovky protože by se z ní také poučili a proto vám tuto část přikládám.
V mnoha restauracích na západě je zvykem, že hosty u vchodu vítá hosteska, a v tom případě je tam vhodně umístěné upozornění "Please wait to be sested", což česky znamená "Počkejte, budete usazeni".
Pokud v takové restauraci hostesku nemají, tak je tam zpravidla upozornění které říká: "Please be sested", čímž hosty vybízejí k tomu aby se posadili ku stolu podle svého přání.
Dá se říci, že sofistikovaní hosté toto respektuji, ale V Česku ještě před několika lety toto nebylo praktikováno a tak čeští hosté na to nejsou ještě zvyklí.
Tradiční české vítání hostů chlebem a solí upadlo bohužel již v zapomenutí a tak by hosty měl alespoň verbálně vítat každý kdo hosty prvně vidí.
Nicméně i uvítání hostů bez chleba a soli musí být přívětivé, srdečné, hlasité a musí budit dojem upřímnosti.
Pokud si nejsme jisti jaké národnosti hosté jsou abychom je uvítali v jejich řeči, tak protože jsme v Česku, vítáme hosty česky.
K tomu vám musím přidat příhodnou historku.
Zajímá Vás nová elektronická kniha jako sborník článků tohoto webu?
Po Sametové revoluci, krátce po otevření hotelu Dvořák v Karlových Varech, jsem si tam reservoval pokoj. Přišel jsem do toho hotelu po ránu a když jsem od dveří přicházel k recepci, tak mně velice slušně a nahlas německy pozdravili Guten Morgen!
Zkušení hoteloví nebo restaurační zaměstnanci, včetně mně, dokáží již podle oblečení, aniž by host vůbec otevřel ústa, odhadnout o jakou národnost se jedná, ale výjimky potvrzují pravidlo.
Já jsem ale někdy vtipálek a proto jsem těm zaměstnancům řekl: "Ježíši Kriste, že já jsem to přejel a už jsem v Německu.
Já jsem z této branže a tak to dokáži omluvit, ale vím, že někteří cizinci, a možná že i někteří Češi by tak tolerantní nebyli.
Pro obveselení vám ale musím přidat podobnou historku.
Jó regelet
Přibližně v té době jsem také často jezdil do Budapeští do hotelu Inter-Continental.
Vešel jsem jednou do výtahu a než mně stačil ten liftboy pozdravit, jsem mu řekl Jó regelet, což v češtině je Dobrý den! Načež na mně on samozřejmě začal mluvit Maďarsky. Mluvím sice několika cizími jazyky, ale musel jsem se přiznat, že krom toho "Jó regelet" znám sice ještě par slov, ale jinak maďarština je pro mě stejná jako fínština.
V naši restauraci dveřníka nebo hostesku kteří by se vítáním hostů zabývali zatím nemáme, tudíž hosty vítá každý kdo je první vidí nebo kdo se s nimi setká.
Pokud zaměstnanec který hosta vítá zná jeho jméno a titul, tak ho tímto osloví a pokud možno nahlas. Někteří hosté si na osloveni jejich titulem velmi zakládají a někteří se dokonce cítí být dotčeni pakliže při jejich oslovení toto zaměstnanci opomenou.
V tomto ohledu se mi líbí gimmick restaurace Haymarket v Chicágu.
V Americe, jak asi víte, tituly jako doktor nebo inženýr se moc nenosí, ale politické či vládní tituly jsou stejně populární jako v Česku a proto v této restauraci každého hosta při příchodu zdraví slovy:
"Wellcome to the Haymarket Senator"
Prostě pro ně každý host je senátorem, ať je to kdokoliv a podle toho s ním také jednají. What a country!
Uvádění ku stolu
V současné době v naši restauraci hosty ku stolu neuvádíme. Host má právo se posadit ku kterémukoliv stolu, nicméně některý z obsluhujících by měl být hostům nápomocen.
Hosty se snažíme usazovat ku stolu který velikostí odpovídá jejich počtu. V případě že stůl je již prostřen, obsluhující přebývající příbory a skleničky (kuvéry) odnese.
Baví Vás číst naše články a chcete podpořit další rozvoj?
Doufáme, že v blízké budoucnosti bude naše restaurace tak populární, že budeme muset hosty přisazovat ku stolu u kterého někdo již sedí.
Sofistikovaní hosté si v takových případech vědí rady a před přisednutím k takovému stolu hosty kteří u stolu již sedí o to požádají, ale i tak by v takovém případě u toho měl asistovat některý z obsluhující a hostů kteří u stolu již sedí se zeptat zda proti přisazení dalších hostů nemají námitek.
Přisazování ku stolu je Česku stále ještě dosti neobvyklé. V Německu například když host vejde do téměř prázdné restaurace ve které někde vzadu sedí u stolu nějaký hot, k tomu stolu zamíří a požádá zdali by si mohl přisednout.
Češi v tomto ohledu jsou trošku jiní o čemž svědčí následující historka.
Opice tu nemáme – případová studie
V Čínské restauraci v Praze ve Vodičkově ulici, ve které jsem byl až do 68. roku ředitelem jsme byli relativně stále obsazeni a tak jsme požadovali reservací míst, ne stolů, protože bylo naši běžnou praxí, že jsme hosty ku stolům přisazovali.
Nicméně jsme asi 20% míst nerezervovali, a ta místa byla pak obsazena hosty kteří naši rutinu znali a na která trpělivě čekali před otevřením ve frontě přede dveřmi.
Tato místa obsazoval pan vrchní Matlák, který mimo jiné byl figurka a také vtipálek.
Jeden host, kterému pan vrchní Matlák ukázal na volné místo u stolu který byl již jinými hosty obsazen, ten host panu Matlalovi řekl: "Nezlobte se pane vrchní, ale já s lidmi u stolu nesedím". Na to mu pan vrchní velice vtipně odpověděl: "To je mi velice líto vašnosto, ale opice u nás nemáme".
V konceptu STEAKGRILL® nemáme problémy ale úkoly. Žádný úkol není nesplnitelný musíme však vědět jak na něj, neboli že musíme mít potřebný know how, potřebnou sebedůvěru a potřebný drive. Nemohu o sobě říci, že bych neměl sebedůvěru, ale přesto jsem kdysi viděl problémy tam kde žádné vlastně nebyly.
Na stránkách http://labuznik.com jsem si v sekci MIMO MÍSU přečetl velice zajímavý příspěvek PONĚKUD ZAJÍMAVÝ DOTAZ öd glema, což nejspíše není jméno, protože je to psáno malým písmenem, který je ale svým způsobem velice zajímavý a proto vám ho tady přidávám v plném znění včetně několika reakcí které nejsou v nějakém logickém sledu, ale které přesto jsou také velice zajímavé protože jak to vypadá tak teď se konečně to české pohostisntví zlepší.
Vložil jsem tento příspěvek do oddělení případové studie, ale je to spíše konstatování smutné skutečnosti. S neznalostí a ignorantstvím se setkáte po celém světě a Česká a Slovenská republika nejsou výjimkou.
Pracuji v současné době na podnikovém manuálu pro jednu restauraci v Česku. V daném okamžiku pracuji na základních povinnostech obsluhy a napadlo mně že stať kterou jsem právě dokončil by mohla zajímat i studenty Hostovky protože by se z ní také poučili a proto vám tuto část přikládám.
Hostovka jak název napovídá je v zásadě určena hostům nebo těm kteří se sofistikovanými hosty chtějí stát. Při této snaze se ale nevyhneme nutnosti porozumět tomu jak některé věci v tom našem pohostinství fungují.
Můj dědeček, který měl za prvé republiky hospodu na vesnici, nevěděl nic o marketingu a o kalkulaci cen. Ceny dělal takové, aby jeho hosté si je mohli dovolit, a snažil se jim dát co jim patřilo. Dědeček neměl sice hotelovku, ale měl zdravý selský rozum a tak si myslím, že tu hospodu vedl dobře.
Již jsem se setkal i s tím, že si lidé stěžují jednak na všechny ty "fast food", neboli na restaurace rychlého občerstvení a dokonce i s tím že si stěžovali na všechny ty konventní potraviny a jídla se kterými se dnes již všude setkáváme. Mnozí vzpomínají na zlaté časy kdy se všechno dělalo od píky, anglicky "from the scratch". Pokud se ale týká studentů hostovky, tak se jim pokusím výhody a nevýhody těchto potravin a jídel popsat.
Krátce po sametové revoluci jsem v Evropě pracoval v zastoupení americké firmy Blodgett. Vozil jsem do Ameriky na několikadenní školení skupiny techniků z post-komunistických zemí, kteří měli servisovat naše zařízení. Pro všechny tyto techniky (partnery) to bylo zároveň první seznámení s Amerikou a s americkým pohostinstvím.
Jednou mi nepřišel do práce barman. Barmanství už mi tak nejde, a tak jsem zavolal kolegu, jestli by neměl někoho k dispozici. Řekl mi, že má k dispozici Jima, který je vynikající barman. Upozornil mě ale, že Jim občas něco ukradne z kasy, rád se napije, kouří podnikové cigarety, a že je navíc homosexuál.
Ellsworth Statler je mnohými považován za největšího hoteliéra všech dob. Ze 13letého hotelového poslíčka se bez jakéhokoliv základního natožpak odborného vzdělání stal osobností amerického hotelového průmyslu a multimilionářem.
Fingerbowl je malá nádoba naplněná vodou (někdy i s kouskem citrónu), ve které si hosté oplachují prsty. Jde o jeden z odborných výrazů, který byl kdysi v pohostinství tak běžný, že se ho nikdo ani nesnažil přeložit do češtiny.
Diner byly prefabrikované restaurace populární po celé Severní Americe a dokonce i v Kanadě. Restaurace byly sestaveny v dílně, a pak převezeny na zvolené místo.
Koláčky štěstí (anglicky fortune cookies) jsou křehké, duté pečivo vyrobené z mouky, cukru, másla, mléka a vanilky. Jsou v nich zapečené malé papírky s „čínskými moudrostmi“, předpověďmi a někdy i se šťastnými čísly.
Podle českých slovníků znamená anglické cater nakupovat, obstarávat potraviny, postarat se o jídlo nebo zábavu, uspokojovat, ukájet, hovět. Catering a banket tedy znamená pořádat banket.
Nepodceňujte inteligenci dětí. Některé děti, jako například moje vnoučata, chodí do restaurací možná častěji než někteří zaměstnanci v pohostinství. Byli byste překvapeni, jaké mají gastronomické znalosti.
Jídlo (strava) je z velké míry otázkou návyku a tradic založených na surovinových možnostech a na technické vyspělosti daného národa či etnické skupiny. Jídlo dříve nemělo vůbec nic společného s chutěmi a preferencemi. Ty přišly až později a začaly být omezovány a regulovány náboženskými přikázáními či zdravotními předpisy.
Omáčku bešamel oficiálně vynalezl správce královského dvora Ludvíka XIV., markýz Louis de Béchameil de Nointel (1630–1703). Je ale více než pravděpodobné, že si Francouzi tuto omáčku přivlastnili od Italů. V Itálii byla tato omáčka již několik století před tím.
Vaření nezačíná nákupem, jak tvrdí náš samozvaný chef Pohlreich. vaření začíná plánem neboli jídelním lístkem. Tvorba jídelního lístku začíná zbožíznalstvím, psychologií nákupu potravin, tvorbou receptur a tvorbou cen, i když ne vždy v tomto pořadí. ale v žádném případě nějaké komediantství nestačí a je k tomu v každém případě potřeba nějaký know how.
Kuchařské tituly jsou mnohdy odvozeny od takzvaných kuchyňských brigád založených Augustem Escoffierem. Také mohou mít obecnější význam v závislosti na jednotlivých kuchyňských funkcích nebo technikách.
Klubové talíře jsou velké, kulaté ozdobné porcelánové, kovové, stříbrné, nebo dokonce i dřevěné talíře o průměru 30 až 33 cm. Dávají se na každé místo u stolu místo prostírání. Klubové talíře pocházejí z anglického base plates nebo service plates a ve světě jsou známy jako Platzteller (německy) anebo také Assiette de présentation (francouzsky).
Hostovka jak název napovídá je v zásadě určena hostům nebo těm kteří se sofistikovanými hosty chtějí stát. Při této snaze se ale nevyhneme nutnosti porozumět tomu jak některé věci v tom našem pohostinství fungují.
Se Stroganovem jsem se poprvé setkal v Moskvě kolem roku 1954. Od té doby jsem ho jedl jak v Sovětském svazu, tak i jinde ve světě. Stroganov byl vynalezen dvorním kuchařem carského dvora Sergejem Stroganovem za vlády ruské carevny Kateřiny Veliké.
Každý krab pochází z relativně velké rodiny. Krabí samice, která byla oplodněna krabím samcem (v době, kdy byla nahá bez krunýře), po nějaké době snese několik miliónů vajíček. Tato vajíčka vytvoří oranžovou hmotu, která je přichycena ke spodnímu krunýři samice po dobu asi patnácti dnů. Poté se každé vajíčko stane volně plovoucí „lahůdkou“.
V diskuzi o tom, jak velké mají byt porce jídel a zda musíme váhu nebo hmotnost porci na jídelních lístcích uvádět, jsem se velice krátce zmínil o steacích.
Banket je jeden z nejvíce (nesprávně) používaných výrazů. Pochází ze slova lavice (francouzsky la banc), na které se při společných večeřích kdysi sedávalo. Banketem dnes označujeme společné stolování při mimořádných, oficiálních nebo slavnostních příležitostech (anglicky party).
Na téma "obloha" v české kuchyni jsem napsal v odborném tisku více než je zdrávo a přesto že to všechno bylo v dobrém úmyslu tak jsem si vlastně udělal ještě více nepřátel a to hlavně mezi kuchaři a tak jsem to více méně vzdal protože jako více takových snah to nikam nevedlo.
Důležitost krájení potravin si již uvědomoval člověk v pravěku, a to ještě před objevením ohně. Tehdy zjistil, že se mu kusy mamuta lépe jedí nakrájené na steaky.
Hotovky jsou jídla připravovaná zpravidla ve větším množství a mnohdy relativně komplikovanými a zdlouhavými technikami. Ve většině případů je vaří někdo s alespoň základními znalostmi. Hotovky jsou také připravovány z potravin, které rychlými technikami nelze zpracovat.
Polévky se typicky podávají v polévkových nebo bujónových šálcích, případně na hlubokých talířích. Někdy se také podávají v takzvaných polévkových terinách, z kterých si hosté mohou podle chuti nabrat sami.
Nepodceňujte inteligenci dětí. Některé děti, jako například moje vnoučata, chodí do restaurací možná častěji než někteří zaměstnanci v pohostinství. Byli byste překvapeni, jaké mají gastronomické znalosti.
Pane Klímo, vy se vytahujete, že pokud se týká pohostinství, že máte odpověď na všechno a když ne, tak že si prostě něco vymyslíte. Proto bych rád věděl, jestli víte, co znamená to číslo „86“ o kterém se v jednom svém pořadu „Ano šéfe“ zmínil pan Pohlreich a řekl, že je to anglický výraz, který znamená, že když je něco, nebo někdo „na odstřel“ že se řekne „eighty six“.
Francouzsky Fruit de Mer, německy Meeresfrüchte, italsky Frutti di Mare. Plodům moře se někdy říká mořské ovoce, na čemž nakonec není nic špatného a každý ví čem mluvíte. Anglicky se jim říká seafood, protože když napíšete sea food, tak si lidé myslí, že jste chtěli říci see food, což by znamenalo vidět jídlo.
Výrazem košer se označují jídla která podle židovských stravovacích předpisů v kodu zvaném halakah který je postaven na základech pasáží v knihách Starého Zákona Leviticus a Deureteronomy.
Maso z čerstvě poraženého hovězího a zvěřiny není vhodné k tepelné úpravě. Takové maso musí nejdříve správně vyzrát. Pod pojmem zrání masa se normálně rozumí doba neboli počet dnů, od okamžiku poražení hovězího dobytčete, do doby, kdy je tzv. „rozbouráno“ na jateční kusy. Průměrná doba od porážky do bourání na jateční kusy je v Americe asi 7 dnů.
Naučil jsem se suchou jíšku připravovat za druhé světové války, kdy tuk byl na potravinové lístky a relativně drahý. Musím se ale přiznat, že ji někdy používám ještě dnes protože je velice „convenient“. Může se případně i ochutit, prostě má mnoho výhod.
V encyklopedickém slovníku gastronomie od Jiřího Černého, je dresink popsán jako zálivka, zpravidla studená, používaná k ochucení zeleninových ovocných nebo kombinovaných salátů. Jako studentům Hostovky by vám ale tato definice stačit neměla.
S jídelními lístky souvisí názvy jídel.V zásadě existují dva druhy názvů jídel a to názvy klasické, chcete-li vžité, celosvětově uznávané a respektované, a názvy novodobé tvořené bez jakýchkoliv zásad.
Pečení je prodloužená tepelná úprava potravin suchým teplem v uzavřeném prostoru zpravidla vyzařováním, prouděním nebo kondukcí tepla. Angličtina používá výraz baking pro pečení chleba nebo jiných moučných výrobků a roasting pro pečení masa, drůbeže a podobně. Běžní hosté v tom nedělají velkých rozdílů a bohužel ani někteří kuchaři, ale jako studenti Hostovky bychom ty rozdíly měli znát.
To co blábolí o food cost ve svém pořadu Ano šéfe náš samozvaný nejvyšší kuchař Zdeňek Pohlreich tomu nevěřte. Musíte si o tom něco přečíst, abyste viděli že jsou to všechno nesmysle. Pokud si to řekneme velice zjednodušeně a laicky, tak Food cost je anglický výraz pro náklady na výrobu jídel které jsou vyjádřeny v procentech v poměru k jejich prodejní ceně.
Sotýrování, anglicky sauté, od francouzského slovesa sauter, je kuchařský výraz (hantýrka) pro techniku rychlého přehazování potravin v pánvi nad intenzivním teplem, zpravidla otevřeným ohněm.
Obecně vzato je aspik rosol, který se používá k zalévání nebo pokrývání masa, ryb, zelenin a salátů, případně k obložení studených mís. O aspicích a rosolech byla napsána celá pojednání. Obzvláště se jimi zabýval jeden z nejslavnějších gastronomů 19. století Marie-Antoine Carême.
Hosté nečtou jídelní lísky jako nějaký napínavý román a proto název jídla musí být krátký a jídlo musí být nějakým způsobem popsáno. Popis jídla na jídelním lístku je mnohdy důležitější než jeho název. Popis jídel úzce souvisí s jejich názvy nebo s jejich tvorbou. Nemusí to být vždy kuchař, který takové jídlo popisuje, ale musí to být někdo kdo k tomu má vlohy. Pokud nikoho mezi našimi zaměstnanci s podobnými vlohami nemáme, tak tento úkol raději zadáme nějakému odbornému konzultantovi.
Učit české restauratéry jak psát jídelní lístky jsem po několikaletém úsilí více méně vzdal. Založením Hostovky ale považuji za jakousi morální povinnost naučit mé studenty jak české jídelní lístky číst což je někdy jisté umění.
Chystáme se vydat e-book se články tohoto webu. Získáte tím všechny články autora do své oblíbené čtečky. Koupí e-booku navíc podpoříte další rozvoj tohoto webu.
E-book pro všechny druhy čteček plus formát PDF.
Automatické aktualizace a přidávání nových článků!
