1. iHostovkaHostovka
2. Články
3. Krátký a dlouhý týden 2

Jak je ale vidět tak jsem přeci jenom našel spřízněnou duši a kupodivu, dokonce i v jednom odborníkovi a tak se s Vámi o tom musím podělit i s moji odpovědí

Dobrý den p. Klímo.

Čas od času si přečtu některé Vaše články na Hostovce, většinou když mě zaujme to, o čem konkrétně píšete.

Dnes jsem narazil na článek KRÁTKÝ A DLOUHÝ TÝDEN. Již přes rok, co jsem začal pracovat ve funkci šékuchaře, se snažím přesvědčit F&B manažera a hlavně ředitele o nesmyslnosti, nezákonnosti a hlavně kontraproduktivnosti tohoto rozdělení pracovních směn.

Měsíc co měsíc přicházím s novými důvody a konkrétními příklady, jak tento systém škodí gastronomii - tedy i obrazu celého hotelu.

Nikdy mi ale nedošlo, že bych měl tyto jednotlivé důvody sepsat na jeden papír a přednést najednou.

Až po přečtení Vašeho článku. Najednou mi došlo, že nikdo nebude řešit problémy, na které - přestože se vyskytují často, se po měsíci vlastně zapomene.

Chci Vám tímto poděkovat za tento názor na KRÁTKÝ A DLOUHÝ TÝDEN, protože za prvé naprosto úplně se s ním ztotožňuji a už jsem myslel, že snad nikdo jiný, za druhé pomohl mi přichystat se do dalšího "boje" o zrušení tohoto systému rozdělení pracovních směn v naší firmě.

Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vašem "boji" za českou gastronomii na světové úrovni, s pozdravem

František Michálek

Abertamy

Vážený pane Michálku,

děkuji za Váš milý e-mail který mně utvrdil v tom, že přeci jenom mám v něčem pravdu.

Vy máte pravdu v tom, že je to boj a věřte nebo nevěřte já ho vedu již od Sametové revoluce a mnohdy si připadám jako Don Quijote, protože si myslím, že to nikam nevede. Teď jsem ale rád, že jsou již noví bojovníci kteří doufám v tom boji budou pokračovat.

Pozdravujte Abertamy. Já jsem tam tuším někdy v roce 1954 byl vedoucím restaurace U města Abertam, což byl tehdy zlatý důl, protože klientela byli horníci kteří vydělávali těžké peníze v Jáchymovských dolech a neměli to za co utratit a tak to nosili ku mně do hospody.

Abertamy bylo kdysi město pašeráků. Vyprávělo se tam, že tam kdysi chytli na hranici chlapa s ruksakem který vedl na provázku kozu.

Když se ho zeptali co to nese v tom ruksaku, tak řekl že žrádlo pro kozu.

Ti celníci mu moc nevěřili a tak si ten ruksak nechali otevřít a tam bylo kafe. "Kafe? Kafe koza přeci nežere".

"Když ho nežere, tak ho prostě nedostane", odvětil na to ten pašerák.

S pozdravem,

M. Klima