Jednohubky (francouzsky amuse-gueule, či také canapés) jsou malá, velice jednoduchá pikantní sousta, z masa, ryb, plodů moře, zeleniny a ovoce, podávaná také ke koktejlům. Jednohubky mohou být jak teplé, tak i studené. Zásadou je, že se dají jíst třeba i vestoje rukama.
Francouzsky název amuse-gueule se mně osobně moc líbí, protože v překladu to doslova znamená něco, čím pobavíte vaši hubu. Amuse znamená bavit a gueule je huba. Tomuto výrazu odpovídá anglický název savouries a do jisté míry i ruský název zakuski.
Kde se s nimi setkáte
Jednohubky nesmíte zaměňovat s výtvory, kterými se prezentují studenti našich odborných škol při různých výstavách jako je například Gastro Hradec. Tam na každém takovém výrobku stráví studenti několik hodin, takže z praktického hlediska je to zcela bezcenné.
V rodinách se jednohubky podávají jen při mimořádných příležitostech. V restauracích se s nimi setkáme častěji. V Americe patří do skupiny jídel, které se dají jíst rukou (anglicky finger foods). Liší se tedy podstatně od předkrmů, hlavně od těch komplikovaných.
Baví Vás číst naše články a chcete podpořit další rozvoj?
Při dnešní demokracii je i v gastronomii povoleno všechno, co není vyloženě zakázáno. Takže pod pojmem jednohubky se můžete setkat se vším možným.
Proto do této skupiny patří i dipy. To jsou husté pikantní omáčky nebo dresinky, do kterých se namáčí kousky zeleniny (crudités), případně krutóny (crackers) nebo čipsy. Patří sem i španělské tapas, které restaurace nabízejí většinou jako pozornost podniku.
Pane Klímo, vy se vytahujete, že pokud se týká pohostinství, že máte odpověď na všechno a když ne, tak že si prostě něco vymyslíte. Proto bych rád věděl, jestli víte, co znamená to číslo „86“ o kterém se v jednom svém pořadu „Ano šéfe“ zmínil pan Pohlreich a řekl, že je to anglický výraz, který znamená, že když je něco, nebo někdo „na odstřel“ že se řekne „eighty six“.
Tofu, je jídlo které pochází z Číny a které ještě před několika málo lety bylo známé jen v Japonsku a ostatních asijských zemích, včetně Vietnamu, Koreje a Thajska, ale dnes si získává oblibu téměř po celém světě a dokonce i v České republice.
Balzamikový ocet se dnes díky kreativitě kuchařů a díky tomu, že jeden kopíruje od druhého, stal nezbytným nejenom v Itálii nebo v italských restauracích, ale i v jiných dražších restauracích po celém světě. Italové používají balzamikový ocet již po celá staletí. Balzamikový ocet se dělí na červený a bílý.
Naučil jsem se suchou jíšku připravovat za druhé světové války, kdy tuk byl na potravinové lístky a relativně drahý. Musím se ale přiznat, že ji někdy používám ještě dnes protože je velice „convenient“. Může se případně i ochutit, prostě má mnoho výhod.
Studený šok, je způsob rychlého zchlazení vařených nebo blanšírovaných surovin za účelem okamžitého přerušení procesu vaření, který probíhá v surovině i po jejím vyndání z vody. V angličtině se tomuto procesu říká cold schock, v němčině abschrecken.
V přesném překladu open bar znamená otevřený bar, ale jako studenti Hostovky byste měli znát jemné nuánce tohoto výrazu, abyste se eventuálně nedostali do trapné situace. Při společenkých akcích na které budete eventuálně pozvání to vzásadě znamená že všechny nápoje, v četně koktejlů, jsou zadarmo. Hosté (guests) takovou pozornost (convenience) velice ocení a hostitel (host) neboli ten kdo takovou společenkou funkci pořádá, nebo za ni platí, má pocit, že hosté jsou spokojení.
Host bar je anglický výraz používaný v pohostinství, zejména v cateringu, který vyjadřuje že při společenských funkcích jako jsou bankety, svatby, promoce, případně jiné oslavy, se za nápoje podávané na baru neplatí.
Sotýrování, anglicky sauté, od francouzského slovesa sauter, je kuchařský výraz (hantýrka) pro techniku rychlého přehazování potravin v pánvi nad intenzivním teplem, zpravidla otevřeným ohněm.
Na stránkách www.labužník.cz se v těchto dnech rozvinula docela zajímavá diskuse vyprovokovaná Karmínkem který píše, že by ho zajímal názor jiných na množství kuchařek, a vyslovuje názor, že jich je až příliš mnoho a že jedno jak je ta kniha zaměřena.
Polotovar,také zvaný konvenientní nebo příhodný výrobek, je buď koupený nebo vlastní výroby který usnadňuje nebo urychluje práci v kuchyni. Rozdíl je v ceně a případně ve kvalitě, přičemž neznamená, že polotovar vlastní výroby je lacinější nebo lepší.
Jídelní emporium (anglicky food floor nebo dokonce i gourmet floor) je seskupení několika restaurací, lépe řečeno jednotek rychlého občerstvení, s odlišným sortimentem jídel na jednom místě. Zpravidla se nachází v obchodním centru nebo supermarketu, ve kterém restaurace využívají jídelnu ve společném prostoru.
Výrazem finger foods se v Americe označují všechna jídla která se dají jíst rukou. Tudíž i jídla jako jsou smažená kuřata (Kentucky Fried Chicken), Fish and Chips, a nakonec téměř všechna jídla podávaná v provozovnách rychlého občerstvení typu fast food, jsou finger foods. Finger foods je například i náš párek, opečená klobása, párek v rohlíku, apod.
Bain-marie je francouzské označení pro zařízení používané nejen ve vědě a technice, ale i v kuchyni. Zařízení se v kuchyni používá pro udržování teploty potravin na požadované teplotě pod bodem varu.
Jednou mi nepřišel do práce barman. Barmanství už mi tak nejde, a tak jsem zavolal kolegu, jestli by neměl někoho k dispozici. Řekl mi, že má k dispozici Jima, který je vynikající barman. Upozornil mě ale, že Jim občas něco ukradne z kasy, rád se napije, kouří podnikové cigarety, a že je navíc homosexuál.
BS je zkratka anglického výrazu bullshit, což je v Americe považováno za foul language neboli za špatnou mluvu. Ale setkáte se s ním téměř denně, a to ve všech společenských vrstvách.
Fingerbowl je malá nádoba naplněná vodou (někdy i s kouskem citrónu), ve které si hosté oplachují prsty. Jde o jeden z odborných výrazů, který byl kdysi v pohostinství tak běžný, že se ho nikdo ani nesnažil přeložit do češtiny.
Cash bar, open bar, host bar nebo no host bar jsou slova, která většině běžných návštěvníku hotelů a restaurací nic neříkají. Cash bar v přesném překladu znamená „bar za hotové“. Je to výraz, se kterým se setkáte v pohostinství a v cateringu v anglicky mluvících zemích, zejména v Americe.
Cenotvorba je jedním z nejdůležitějších úkolu managementu kteréhokoliv provozu v oboru průmyslu pohostinství a cestovního ruchu. Na našich oborných a hotelových školách se cenotvorba nejspíše vyučuje. Podle mě se cenotvorba sice dá vyučovat, ale nedá se naučit.
Jednohubky (francouzsky amuse-gueule, či také canapés) jsou malá, velice jednoduchá pikantní sousta, z masa, ryb, plodů moře, zeleniny a ovoce, podávaná také ke koktejlům. Jednohubky mohou být jak teplé, tak i studené. Zásadou je, že se dají jíst třeba i vestoje rukama.
Bedekr je knižní cestovní turistický průvodce nebo cestopis. Bedekr je dalším důkazem, že se cestování neboli cestovní ruch nedá oddělit od pohostinství. Kdyby Bedekr neuváděl, kde se může člověk při svých cestách najíst, tak by asi dlouho nepřežil.
Aioli je italská dochucovací omáčka, se kterou se běžně setkáte na českých jídelních lístcích. Je také k dostání v obchodech. V italské rodině si ale každá hospodyně dělá omáčku aioli sama.
Omáčku bešamel oficiálně vynalezl správce královského dvora Ludvíka XIV., markýz Louis de Béchameil de Nointel (1630–1703). Je ale více než pravděpodobné, že si Francouzi tuto omáčku přivlastnili od Italů. V Itálii byla tato omáčka již několik století před tím.
Vaření nezačíná nákupem, jak tvrdí náš samozvaný chef Pohlreich. vaření začíná plánem neboli jídelním lístkem. Tvorba jídelního lístku začíná zbožíznalstvím, psychologií nákupu potravin, tvorbou receptur a tvorbou cen, i když ne vždy v tomto pořadí. ale v žádném případě nějaké komediantství nestačí a je k tomu v každém případě potřeba nějaký know how.
Kuchařské tituly jsou mnohdy odvozeny od takzvaných kuchyňských brigád založených Augustem Escoffierem. Také mohou mít obecnější význam v závislosti na jednotlivých kuchyňských funkcích nebo technikách.
Klubové talíře jsou velké, kulaté ozdobné porcelánové, kovové, stříbrné, nebo dokonce i dřevěné talíře o průměru 30 až 33 cm. Dávají se na každé místo u stolu místo prostírání. Klubové talíře pocházejí z anglického base plates nebo service plates a ve světě jsou známy jako Platzteller (německy) anebo také Assiette de présentation (francouzsky).
Hostovka jak název napovídá je v zásadě určena hostům nebo těm kteří se sofistikovanými hosty chtějí stát. Při této snaze se ale nevyhneme nutnosti porozumět tomu jak některé věci v tom našem pohostinství fungují.
Se Stroganovem jsem se poprvé setkal v Moskvě kolem roku 1954. Od té doby jsem ho jedl jak v Sovětském svazu, tak i jinde ve světě. Stroganov byl vynalezen dvorním kuchařem carského dvora Sergejem Stroganovem za vlády ruské carevny Kateřiny Veliké.
Každý krab pochází z relativně velké rodiny. Krabí samice, která byla oplodněna krabím samcem (v době, kdy byla nahá bez krunýře), po nějaké době snese několik miliónů vajíček. Tato vajíčka vytvoří oranžovou hmotu, která je přichycena ke spodnímu krunýři samice po dobu asi patnácti dnů. Poté se každé vajíčko stane volně plovoucí „lahůdkou“.
V diskuzi o tom, jak velké mají byt porce jídel a zda musíme váhu nebo hmotnost porci na jídelních lístcích uvádět, jsem se velice krátce zmínil o steacích.
Banket je jeden z nejvíce (nesprávně) používaných výrazů. Pochází ze slova lavice (francouzsky la banc), na které se při společných večeřích kdysi sedávalo. Banketem dnes označujeme společné stolování při mimořádných, oficiálních nebo slavnostních příležitostech (anglicky party).
Na téma "obloha" v české kuchyni jsem napsal v odborném tisku více než je zdrávo a přesto že to všechno bylo v dobrém úmyslu tak jsem si vlastně udělal ještě více nepřátel a to hlavně mezi kuchaři a tak jsem to více méně vzdal protože jako více takových snah to nikam nevedlo.
Důležitost krájení potravin si již uvědomoval člověk v pravěku, a to ještě před objevením ohně. Tehdy zjistil, že se mu kusy mamuta lépe jedí nakrájené na steaky.
Hotovky jsou jídla připravovaná zpravidla ve větším množství a mnohdy relativně komplikovanými a zdlouhavými technikami. Ve většině případů je vaří někdo s alespoň základními znalostmi. Hotovky jsou také připravovány z potravin, které rychlými technikami nelze zpracovat.
Polévky se typicky podávají v polévkových nebo bujónových šálcích, případně na hlubokých talířích. Někdy se také podávají v takzvaných polévkových terinách, z kterých si hosté mohou podle chuti nabrat sami.
Nepodceňujte inteligenci dětí. Některé děti, jako například moje vnoučata, chodí do restaurací možná častěji než někteří zaměstnanci v pohostinství. Byli byste překvapeni, jaké mají gastronomické znalosti.
Pane Klímo, vy se vytahujete, že pokud se týká pohostinství, že máte odpověď na všechno a když ne, tak že si prostě něco vymyslíte. Proto bych rád věděl, jestli víte, co znamená to číslo „86“ o kterém se v jednom svém pořadu „Ano šéfe“ zmínil pan Pohlreich a řekl, že je to anglický výraz, který znamená, že když je něco, nebo někdo „na odstřel“ že se řekne „eighty six“.
Francouzsky Fruit de Mer, německy Meeresfrüchte, italsky Frutti di Mare. Plodům moře se někdy říká mořské ovoce, na čemž nakonec není nic špatného a každý ví čem mluvíte. Anglicky se jim říká seafood, protože když napíšete sea food, tak si lidé myslí, že jste chtěli říci see food, což by znamenalo vidět jídlo.
Výrazem košer se označují jídla která podle židovských stravovacích předpisů v kodu zvaném halakah který je postaven na základech pasáží v knihách Starého Zákona Leviticus a Deureteronomy.
Maso z čerstvě poraženého hovězího a zvěřiny není vhodné k tepelné úpravě. Takové maso musí nejdříve správně vyzrát. Pod pojmem zrání masa se normálně rozumí doba neboli počet dnů, od okamžiku poražení hovězího dobytčete, do doby, kdy je tzv. „rozbouráno“ na jateční kusy. Průměrná doba od porážky do bourání na jateční kusy je v Americe asi 7 dnů.
Naučil jsem se suchou jíšku připravovat za druhé světové války, kdy tuk byl na potravinové lístky a relativně drahý. Musím se ale přiznat, že ji někdy používám ještě dnes protože je velice „convenient“. Může se případně i ochutit, prostě má mnoho výhod.
V encyklopedickém slovníku gastronomie od Jiřího Černého, je dresink popsán jako zálivka, zpravidla studená, používaná k ochucení zeleninových ovocných nebo kombinovaných salátů. Jako studentům Hostovky by vám ale tato definice stačit neměla.
S jídelními lístky souvisí názvy jídel.V zásadě existují dva druhy názvů jídel a to názvy klasické, chcete-li vžité, celosvětově uznávané a respektované, a názvy novodobé tvořené bez jakýchkoliv zásad.
Pečení je prodloužená tepelná úprava potravin suchým teplem v uzavřeném prostoru zpravidla vyzařováním, prouděním nebo kondukcí tepla. Angličtina používá výraz baking pro pečení chleba nebo jiných moučných výrobků a roasting pro pečení masa, drůbeže a podobně. Běžní hosté v tom nedělají velkých rozdílů a bohužel ani někteří kuchaři, ale jako studenti Hostovky bychom ty rozdíly měli znát.
To co blábolí o food cost ve svém pořadu Ano šéfe náš samozvaný nejvyšší kuchař Zdeňek Pohlreich tomu nevěřte. Musíte si o tom něco přečíst, abyste viděli že jsou to všechno nesmysle. Pokud si to řekneme velice zjednodušeně a laicky, tak Food cost je anglický výraz pro náklady na výrobu jídel které jsou vyjádřeny v procentech v poměru k jejich prodejní ceně.
Sotýrování, anglicky sauté, od francouzského slovesa sauter, je kuchařský výraz (hantýrka) pro techniku rychlého přehazování potravin v pánvi nad intenzivním teplem, zpravidla otevřeným ohněm.
Obecně vzato je aspik rosol, který se používá k zalévání nebo pokrývání masa, ryb, zelenin a salátů, případně k obložení studených mís. O aspicích a rosolech byla napsána celá pojednání. Obzvláště se jimi zabýval jeden z nejslavnějších gastronomů 19. století Marie-Antoine Carême.
Hosté nečtou jídelní lísky jako nějaký napínavý román a proto název jídla musí být krátký a jídlo musí být nějakým způsobem popsáno. Popis jídla na jídelním lístku je mnohdy důležitější než jeho název. Popis jídel úzce souvisí s jejich názvy nebo s jejich tvorbou. Nemusí to být vždy kuchař, který takové jídlo popisuje, ale musí to být někdo kdo k tomu má vlohy. Pokud nikoho mezi našimi zaměstnanci s podobnými vlohami nemáme, tak tento úkol raději zadáme nějakému odbornému konzultantovi.
Učit české restauratéry jak psát jídelní lístky jsem po několikaletém úsilí více méně vzdal. Založením Hostovky ale považuji za jakousi morální povinnost naučit mé studenty jak české jídelní lístky číst což je někdy jisté umění.
Chystáme se vydat e-book se články tohoto webu. Získáte tím všechny články autora do své oblíbené čtečky. Koupí e-booku navíc podpoříte další rozvoj tohoto webu.
E-book pro všechny druhy čteček plus formát PDF.
Automatické aktualizace a přidávání nových článků!
