Kritika

Labužník je někdo, kdo umí vychutnat všechno co mu chutná, bez ohledu na to zda je to drahé nebo laciné, zda je to v souladu se současnými gastronomickými předpisy nebo módním trendem.

Labužník prostě vyhledává restaurace, ve kterých podávaná jídla uspokojí jeho představu o lahůdkách bez ohledu na to, zda tato jídla jsou kladně hodnocená jak gurmány, gurmety nebo snoby.

Labužník není někdo, kdo navštěvuje populární, drahé a exklusivní restaurace jenom proto, aby tam „dýchal stejný vzduch“ s nějakými intelektuály nebo osobnostmi což je charakteristické pro snoby.

Do skupiny labužníků, abych se přiznal, patřím i já. Během mé praxe jsem procestoval téměř celý svět a s oblibou říkám, že sežeru všechno, co napřed nesežere mně a tak se dá říci, že není téměř žádné jídlo, které bych neochutnal, ale přesto mám své preference. Pracoval jsem také většinou v dobrých hotelích a restauracích, a to i v takových kde cena večeře na osobu mohla být,- i více (bez vína), a kde jsem toho mohl sníst a vypít co hrdlo ráčí, ale nejlépe jsem si pochutnal, když mi manželka doma udělala knedlíky s vejci, šunkofleky nebo cmundu a dobrou českou sekanou nikdy neodmítnu.

Jsou ale i „labužníci“ kteří se spíše rozcapují a sáhodlouze popisují jídla a nápoje případně i ambiánci luxusních a drahých restaurací které údajně navštívili i lidem, kteří se do takových restaurací nikdy v životě nedostanou nejenom, že si je nemohou dovolit, ale které jsou případně v zemích, kam se tito lidé nikdy nedostanou.

Příkladem je pan Vladimír Poštůlka, samozvaný gourmet-kritik, který se také považuje za labužníka, ale který podle mě není ani jedno, ani druhé a ani třetí. Kdo je to kritik, jsme si již řekli, a tak si řekněme kdo je gourmet.

Gourmet je nejvíce zneužívaný výraz v gastronomickém slovníku. V poslední době si toto označení přisvojili snobové natolik, že tento výraz dostal špatný zvuk. gourmet je znalec dobrého jídla a dobrých vín který se více zajímá kvalitou než kvantitou.

Gourmet je civilizovaný člověk s kultivovanou a vystříbřenou chutí který umí ocenit jídlo a pití které konzumuje.

Tak jako milovník a znalec hudby dokáže rozeznat jednotlivé hudební nástroje hrající v orchestru, tak i gourmet dokáže rozeznat jednotlivé chutě které svou kombinací tvoří lahodné jídlo. Podobně má i schopnost plně vychutnat kvality dobrého vína. Kompozice jídel je pro gourmeta rovněž důležitá.

Podněty gourmetů a gurmánů 18. století vedly často k tvorbě jídel která si zachovala svoji popularitu do dnešních dnů.

Dobrý gourmet se pozná na tom, jak umí vybrat a zkombinovat různá jídla a vína která se k nim hodí. gourmet také trvá na vkusně a atraktivně upravené tabuli.

Tyto schopnosti vnímání zahrnuji delikátní chuť a střídmost. Neznamená to, že gourmet jí komplikovaná jídla neustále (právě naopak) ale znamená to, že gourmet, pokud se jídla a pití týká, je člověk velice soudný, ale velice zřídka své názory dává hlasitě najevo.

Nicméně pan Poštůlka ve své namyšlenosti a v honbě za publicitou měl takovou chucpu, že si před několika lety, jako „labužník” otevřel web stránky www.labuzdopo.cz, na kterých se ale již několik let větérek nepohnul.

Pan Poštůlka tam mimo jiné uvádí restaurace, které za posledních 6 let navštívil a které doporučuje, NOVINKY ve kterých dělá reklamu jak sobě tak Michelinu, a uvádí tam dokonce i jeden recept měsíce a Lexikon, který je snůška úplných nesmyslů.

Labužníci jsou jak mezi gurmety tak i mezi gourmány, a když se to tak vezme tak je jich tolik, že by si zasloužili svoji vlastní skupinu. Bylo by ale mylné se domnívat, že labužník je někdo kdo vychutnává jen kaviár, lanýže nebo jiná drahá jídla.

Labužník je někdo, kdo umí vychutnat všechno co mu chutná, bez ohledu na to zda je to drahé nebo laciné, zda je to v souladu se současnými gastronomickými předpisy nebo módním trendem.

Labužník prostě vyhledává restaurace, ve kterých podávaná jídla uspokojí jeho představu o lahůdkách bez ohledu na to, zda tato jídla jsou kladně hodnocená jak gurmány, gamety, snoby a případně i Michelinem.

Labužník není někdo, kdo navštěvuje populární, drahé a exklusivní restaurace jenom proto, aby tam „dýchal stejný vzduch“ s nějakými intelektuály nebo osobnostmi což je charakteristické pro snoby.

Do skupiny labužníků, abych se přiznal, patřím i já. Během mé praxe jsem procestoval téměř celý svět a s oblibou říkám, že sežeru všechno, co napřed nesežere mně a tak se dá říci, že není téměř žádné jídlo, které bych neochutnal, ale přesto mám své preference. Pracoval jsem také většinou v dobrých hotelích a restauracích, a to i v takových kde cena večeře na osobu mohla být,- i více (bez vína), a kde jsem toho mohl sníst a vypít co hrdlo ráčí, ale nejlépe jsem si pochutnal, když mi manželka doma udělala knedlíky s vejci, šunkofleky nebo cmundu a dobrou českou sekanou nikdy neodmítnu.

Tudíž přes 60 let praxe v pohostinství bych se neopovažoval doporučovat nějaké restaurace jako pan Poštůlka, kterého, podle toho co jsem si na těch jeho stránkách přečetl, považuji za diletanta a bulšitáře, který možná rozumí něčemu jinému, ale který o gastronomii má velice zkreslené představy.