Krádeže

Stalo se mi, že z ničeho nic mi můj šéfkuchař dal výpověď kradl jako každý jiný a jako kuchař také za moc nestál a tak jsem byl více méně rád. Tak jak se to tehdy dělalo, jsem ale zavolal do kádrového oddělení podnikového ředitelství s tím, aby mi poslali nového kuchaře. Kádrovák mi zcela otevřeně řekl, že nikoho nemá mimo jedné kuchařky, která je sice velice dobrá kuchařka, a umí ušetřit peníze, ale že ji nikdo nechce, protože krade.

Jak jsem řekl, tak já jsem byl tehdy sice ještě nezkušený, ale nebyl jsem naivní, a tak jsem mu řekl, aby mi ji poslal. Když ta kuchařka nastoupila, tak jsem ji řekl, že o ní všechno vím, jako například že je rozvedená a že má doma asi 15 letého hladového kluka a že také vím, že krade, ale že vím, že kradou i někteří ti ostatní zaměstnanci, a že je to prostě na ni, aby tomu zabránila. Ale abych to zkrátil…

Velmi rychle jsem přišel na to, že ta kuchařka krade i mě, ale nebylo to na „kšeft ve kšeftě“ jako je to ve většině případů, ale proto, aby uživila toho hladového kluka.

Musím se teď přiznat, že jsem dělal, jako že to nevidím, a sice proto, že na druhé straně ona byla takový četník, že nikdo jiný si neukradl už ani nudli. Anglicky se tomu říká: „The lesser of the evil“ a česky „menší zlo“.

Pohostinství v tomto směru je neustálý boj vedení proti zaměstnancům a to vedení je bohužel vždy v menšině. Nejhorší je, když se ti zaměstnanci proti tomu vedení scuknou. Tudíž když vám krade kuchař, tak to ještě není tak zlé, horší je, když ten kuchař je v kahucu s číšníky, což v mnoha podnicích je ještě dnes docela „normální“.

On to nikdo taky nechce říci nahlas, ale za socialismu se to řešilo tak, že se s těmi zaměstnanci prostě s cukl i soudruh vedoucí, a jak se říká „jeli do šábu všichni“.

No a teď jsem nedávno s hrůzou zjistil, že takto ale postupují dnes i někteří majitelé restaurací, čemuž se anglicky říká: “If you cannot defeat them, join them”, česky něco jako: „Když je nemůžeš přemoci, tak se s nimi spoj“.

Nu, a pokud s vašimi zaměstnanci nechcete šábovat tak vám nic jiného nezbývá než s tím, že někteří zaměstnanci kradou, musíte prostě počítat, a když tomu nemůžete zabránit, tak ty krádeže alespoň minimalizoval.

Já sice mám na zadním hořáku již hodně dlouho takové úvahy o tom, jak se v pohostinství šidí a krade, a jak se tomu dá zabránit, ale to abych je uveřejnil odkládám a to jen proto, že by ti zlodějíčkové, kteří jsou zpravidla bystřejší než ti majitelé restaurací, by se naučili to, co ještě neumí a tak by to mohlo udělat více škody než užitku.