1. iHostovkaHostovka
2. Články
3. Franchize Day

Já jsem z Česka odešel v roce 1968, a v roce 2000 jsem se tam vrátil v zastoupení americké firmy BLODGETT, což byla první americká firma která jako první dodávala do Česka zařízení pro gastronomii zejména pro vznikající řetězce rychlého občerstvení jako například McDonald­‘s®, KFC a Dunkin Donuts, které patří do skupiny těch „lacinějších“.

Jeden z tehdejších respektovaných českých odborníku a ředitel hotelu Evropa na Václavském náměstí řekl: „S těmi vašimi hamburgrami můžete jít do pr…., protože Češi je nikdy jíst nebudou, protože naše vepřenky v Koruně jsou stokrát lepší“.

Zeptal jsem se tudíž nesměle, proč tedy Češi ty vyhlášené vepřenky nevyváží do celého světa, jako ti Američané své hamburgry, a jiná jídla rychlého občerstvení.

Vzpomenu si na to pokaždé, když mi některý Čech řekne:“Moje děti jsou na ty hamburgy jako diví, ale já (zřejmě velký gurmán), bych to nevzal do úst. To vám jen ukazuje, jak Češi chrání zdraví jejich dětí.

Co ale musím říci, že jsem byl u zrodu několika českých franchizinku, do kterých naše firma dodávala zařízení, a že od té doby jsem vývoj franchizingu v Česku relativně pozorně sledoval. Od té doby se ale z franchizingu stal relativně velký byznys, na kterém se dnes živí lidé kteří o něm před několika málo lety téměř nic nevěděli. To jsou prostě Češi, kteří za pár let budou ty Američany učit, jak se ten franchizing vlastně dělá.

Samozřejmě že hned vznikl Český institut pro franchising (ČFRA) který je organizátorem Franncise Clubu pro dialog a spolupráci ve franchisingu a který je také spoluorganizátorem FrAmchise Day spolu s pražskou kanceláří U. S. Commercial Srvices, což je pobočka amerického ministerstva obchodu, která pomáhá americkým firmám vstoupit na český trh.

Během 40 letého pobytu v Americe jsem byl několik let členem FCSI (Foodservice Society International), ale i Citizens Democracy Corps (CDC), a International Executive Service Corps (IESC), což jsou Americké dobrovolné organizace, které vysílají téměř do všech zemí světa vysoce kvalifikované odborníky (volontéry), kteří svými zkušenostmi pomáhají při zavádění amerických technologií a způsobu amerického managementu a které americkým firmám také pomáhají vstoupit na místní trh. Jako volontér jsem navštívil mnoho zemí, včetně země našich někdejších vzorů, a všude jsem byl pro mé odborné znalosti respektován, avšak v mém rodném Československu jsem v tomto směru nikdy neuspěl, protože Češi jak známo, všechno vědí a žádné rady od nikoho nepotřebují, natožpak od nějakého emigranta.

Nicméně jsem se nenechal odradit. Kdysi jsem na odborné otázky odpovidal na www.gastronews.cz, ale tam to nepadalo na úrodnou půdu a tak teď a mé odborné znalosti nezištně předávám na mých stránkách www.hostovka.cz.

Pokud ale chcete někomu radit, tak musíte o dané problematice sám něco vědět. Tudíž abych, pokud se týká pohostinství a tudíž i franchizinku, byl stále „Im Bilde“, jsem se chtěl zúčastnit FrAchise Day, který se konal dne 20. 10. 09 v Hilton Hotel Old Town, a o kterém jsem se domníval, že je jeho posláním je marketingem amerických franchizingových firem.

Dozvěděl jsem se o tom pozdě, takže jsem nebyl registrován, ale jsem mezinárodním členem International Federation of Journaist a registrovaným členem Syndikátů českých žurnalistů, tak jsem se tam rozjel, jak se říká „na blind“. Moje členství mi otevřelo zatím dveře při mnoha podobných akcích téměř po celém světě, a dokonce i v Číně, ale na Franchise Day mně organizátor této akce nepustil.

Ptal se mně, do kterých novin nebo do kterého časopisu píši, načež jsem jim řekl, že jsem feelance writer, a že píši prostě do všeho i do bobkových listů, ale já v poslední době píši hlavně do různých odborných webových stránek na internentu, což tedy není placené, ale obsáhne to daleko větší okruh čtenářů.

Následně mi řekl,, je jen pro registrované účastníky a že jsem se měl zúčastnit tiskové konference, která se konala před několika dny ( o které jsem ale nevěděl), a na kterou byli pozváni, jeho slovy: „všichni žurnalisté kteří o nás píši“.

Nestačil jsem se zeptat, jestli se jednalo jen o žurnalisty, kteří o nich píši jenom to dobré, ale to už není podstatné. Podstatné je, že mi to připomnělo dobu socialismu, kde ti co psali jen to dobré měli místo na Dobříši, a ty co psali pravdu byli schopni poslat na Sibíř.

Já jsem opět českým občanem, ale žiji v Americe, ale jsem přechodně v Česku a tak jsem do té Prahy jel jen z roudnice, takže mimo projetého benzinu a parkovného v hotelu mně to moc nestálo, ale na každý pád si myslím, že je to mezinárodní ostuda. Řekl mi, že mají své zásady a podle těch mezi sebe berou jen toho koho chtějí, na což mají plné právo, nicméně jsem si myslel, že FrAmchise Day je marketingová akce a ne nějaká uzavřená společnost a proto jsem mu řek, že to roznesu po celém světě. Na to mi řekli, že si mohu dělat, co chci, ale že oni mají své zásady, což jim nemohu upřít, ale já mám také své zásady a povinnost psát o věcech tak jak to vidím já.

Já to vidím tak, že se nejednalo o nedostatek místa, ale o peníze a tak možná stačilo mě požádat o zaplacení vstupného, což bych býval rád zaplatil.

Ten pan „organizátor“ se mně také mimo jiné zeptal, jestli jsem o franchizinku někdy něco napsal. Na to jsem mu řekl, že o franchizingu jsem do odborných medií napsal několik článků ještě v době kdy on zřejmě ještě nevěděl kde je Amerika nemluvě o franchizingu.

Jako důkaz, že jsem o franchising psal již v létech, kdy o něm mnoho lidí ještě nic nevědělo přkládám kopii dopisu který jsem psal jednomu příteli v Česku již v roce 2003.