Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Nejlepší host je sofistikovaný host a tím se stanete studiem hostovky

Otázky a odpovědi

Zobrazení otázky a odpovědi


Otázka:
Pane Klímo, můžete nám napsat význam těch hvězdiček na hotelích a restauracích. Já jsem přesvědčena, že veká většina lidí to neví, ale stydí se na to zeptat aby nevypadali hloupě. Nataša

Odpověď:

HVĚZDIČKY


Vážená Natašo,


ty hvězdičky vrtají lidem hlavou snad od doby jejich zavedení a máte pravdu v tom, že málo kdo se na ně zeptá protože lidé se obávají že by se deklasovali tím že je to hloupá otázka.
Moji filosofii ale již znáte a sice, že žádná otázka není tak hloupá, aby se na ni nenašla chytrá odpověď.


Problém je, že vy se na to ptáte v sekci Ubytování, ale ty hvězdičky mají svůj význam i při servisu a dokonce i cestovním ruchu, což jsou od ubytování neoddělitelné obory, ale málokdo si to uvědomuje.


Já jsem na téma hvězdiček napsal relativně dlouhé a vyčerpávající pojednání na stránkách www.gastronews.cz, kam ale již nepíši, protože se z těch stránek podle mého názoru stala úplná latrína, ale při Vašem dotazu jsem si řekl, že o těch hvězdičkách, které jsou vlastně pro hosty, byste jako studenti Hostovky měli něco vědět.

Nejspíše ale znáte to americké rčení: "Time is money" a tak si tu odpověď na Vaši otázku vyřeším tím, že tu přetisknu část diskuse na toto téma která proběhla na výše zmíněných stránkách www.gastronws.cz a která jak uvidíte se táhne už od roku 2003.


Mimo jiné ten Mike, to jsem já Michael Klima


hvezdickovy system

Od: Frantisek 20.10.2003

Zdravim vas a dovoluji si vas pozadat o odpoved na otazku hvezdickoveho systemu. Je nejaky zavazny system --narodni ci mezinarod.-- nebo zalezi na clenstvi v associacich, retezcich atd. ktere pak nasledne zarucuji stejne jako po clenech vyzaduji dodrzovani svych podminek pro tolik a tolik hvezdicek? popr: jaky je rozdil mazi dvouhvez.systemem, 4 ci peti. Moc dekuji


Od: Mike

Vážený Františku,

pokud Váš dotaz je určen mně, tak vám za něj děkuji. Shodou okolností se moc neliší od dotazu Gabcy na který na těchto stránkách najdete odpověď, nicméně se pokusím odpovědět i Vám.

Na jednu Vaši otázku bych nerad zapomněl, a sice na tu, zda záleží na členství v odborných organizacích. Zmínil jsem se o tom v mé odpovědi Gabce, ale chci to zdůraznit i zde, protože členství v jednotné odborné organizaci je základní podmínkou, ale problém je v tom, že Češi se asi nikdy nesjednotí.


Hvězdičky

V některých západních zemích, a dnes i v Česku, jsou ubytovací zařízení označovány hvězdičkami. Ten počet hvězdiček má udávat, kvalitou a množstvím služeb, kvalitu zařízení, vybavení, a celkovou ambiánci daného ubytovacího podniku.


Udělování počtu hvězdiček není zákonné takže v zásadě si každý hoteliér kdekoliv na světě může na svůj hotel dát hvězdiček kolik chce.


Proto také pěti hvězdičkový hotel v Americe má jiný standard než stejný hotel v Asii, Africe, Austrálii, Egyptě, Evropě, nemluvě o Rusku, apod. Ve světě se sice udělováním hvězdiček živí několik organizací, ale jejich "hvězdičkáři" k tomu nemají potřebné znalosti a tudíž "opisují" jeden od druhého.

Jaké ohodnocení očekáváte od někoho kdo v životě nespal v nějakém hotelu nemluvě o hotelích které by si zasloužily vůbec nějaké hvězdičky.


Hotely v honbě za hvězdičkami se předhánějí v tak zvaných amenities, a tak standard pěti hvězdičkových hotelů se mění ze dne na den. Před dvaceti nebo třiceti lety k těm pěti hvězdičkám stačila barevná televize, telefon propojený přes hotelovou centrálu, a několik málo dalších amenities, ale dnes když ta televize nemá placené porno filmy tak nemá vlastně ani cenu.

Telefonické hovory přímo z pokoje jsou v takovém hotelu již běžné, a o možnost připojení laptopu na internet přímo na pokoji, o čemž před několika dny nikdo ani neslyšel, je dnes samozřejmostí.

Vzpomínáte si na dobu kdy hotel nemohl získat (nevím od koho?) pět hvězdiček jenom proto, že neměl bazén nebo fitness centrum. (nevím pro koho?).


Toto mezi požadavky hostů v městských hotelích už dávno nepatří. Tyto hotely jsou z větší míry navštěvovány businessmany a průměrný businessman, který je celý den zaměstnaný, jediné co ocení nejvíce je dobrá postel, sprcha (žádná vana), telefon a tu internetovou přípojku. Tento host který je ochoten za to zaplatit ty hříšné peníze (protože je to na firmu a odepisuje to z daní), nemá ani čas ani náladu jít do toho bazénu, který mimo jiné se ve většině hotelů otevírá až v 9 hod. ráno, což je v době kdy on již musí pracovat aby na všechny ty amenities vydělal.


Na to mi řeknete: "a co ti turisté". Načež já vám z vlastní zkušenosti mohu říci, že opravdový turista je po tom celodenním shonu za všemi našimi nesčetnými památkami tak unavený, že jediné čemu dá za vděk je dobré jídlo, dobré pití které si mnohdy nechá servírovat do pokoje, a dobrá postel.


A zde stojí za zmínku, že skutečně vytížený byznysmen dokonce je ochoten zaplatit velké peníze za dovolenou na Havaji, nebo na nějakém tichomořském ostrově kde mu zaručí že nemají rádio ani televizi, kde nemají noviny a telefon, a kde je ubytován v nějaké pohodlné chatrči (bez hvězdiček).


Na ty hvězdičky většina cizinců, zkušených turistů, také vůbec nevěří, a nakonec já osobně také ne.


Nevěřil jsem té hvězdě na Kremlu, a ani hvězdičkám v žákovské knížce, a když se to tak vezme tak mám pochyby i o hvězdičkách na některých koňacích, a hotelích nebo restauracích ani nemluvě.

Prostě jediným hvězdám kterým věřím jsou hvězdy na nebi a to také jen když jsou ve správné konstelaci.


Zkušený turista se řídí pověstí jména kterou daný hotel nebo hotelový řetězec má. Přímo školním příkladem je přejmenování pražského hotelu Alcron, který po rozkradení a po obnovení byl přejmenován na Hotel Radisson.


Název Radisson, i když je ve světě známý jako záruka určitého standardu, nemohl nahradit tradici a záruku kvality názvu Alcron, který když se to tak vezme, žádné označení hvězdičkami nepotřebuje.


Restaurace oproti tomu jsou v některých cestovních průvodcích a bedekrech podle kvality servisu, jídel a nápojů označovány kuchařskými čepicemi (togue) anebo průměrnými cenami. To je ovšem také jen podle subjektivního názoru autorů těch bedekrů, kterým já věřím asi tak jako meteorologům.


Jak můžete věřit těm bedekrům které se u nás objevují a které uvádí cenu jídel například v hodnotě 1500 Kč a pak vám tam počítají jen za samotný předkrm 500 Kč (za kaviár 1700 Kč a více), za polévku 350,- a více, za ryby a plody moře až 1900,- Kč, a o některých jiných hlavních chodech ani nemluvě. Jak můžete věřit bedekrům které zřejmě za peníze, napíši o té vaši restauraci jenom to dobré?


Co je dobré, a co je špatné?

Je to jenom dobrá chuť jídla, jehož posouzení je nakonec velice subjektivní co určuje nárok na počet těch čepic nebo hvězdiček?

Doufám, že nejste tak naivní, abyste si mysleli že všichni ti kuchaři kteří ta drahá, rádoby francouzská jídla v těchto restauracích připravují jsou skutečně tak dobří.

A což množství výběru?

Česká klientela si naivně myslí, že čím více jídel na lístku, tím lepší kvalita. Je mně jich líto, ale to se upraví vstupem do EU.


Kde je presentace jídla a kde je povinnost jeho podávání na teplých talířích? Já nevím, jestli si pamatujete éru podávání jídel pod gloši a na to fiasko při snaze obnovy tohoto způsobu podávání jídel za ty nestydaté ceny?


Kde je celková atmosféra a ambiánce která by měla odpovídat těm cenám? Jak vidíte, ono je toho více co by mělo mít vliv na označení restaurace jako dobré a to nemluvíme o tom co host většinou nevidí, což je hygiena a sanitace.


V Americe, v poslední době, je na základě výsledků inspekce místního hygienika, restauracím udělováno označení A, B, C, které ale nemá co společného s kvalitou servisu. Toto označení je viditelně umístěno při vstupu, a napovídá o čistotě a hygieně v tomto podniku. Nicméně s kvalitou jídla a s cenami to také nemá co společného, a byli byste velice naivní pokud byste si mysleli, že se tomuto hodnocení dá slepě věřit, nehledě k tomu, že jsem již několikrát varoval před kopírováním cizích metod.


A což nápoje?

Máte ponětí kolik vína jsem za léta mé 60 leté praxe vypil? Dává mi to právo považovat se za odborníka na víno, nebo se označovat za sommeliéra?


V Česku je dnes nesmírně velký výběr vín a jiných nápojů a restaurace se předhánějí v tom, kdo jich má na nápojovém jídelním lístku více a kdo má více sommeliérů a nechci jim sahat do svědomí, ale o ošetřování vína nebo piva toho podle mě někteří moc nevědí.


Nabídka a servis


Kde je odbornost při nabídce a podávání těch předražených vín z dovozu? Kolikráte si říkám, že za tu cenu kterou některé restaurace za ta francouzská vína počítají, by měli dodávat i francouzského číšníka a jelikož nejsem snob, který se holedbá znalostí francouzských gastronomických výrazů, tak by musel umět česky.


Kde je ochota, a úslužnost obsluhujících?

Jak víme, tak v České republice někdejší oficiální cenové skupiny I,II,III, a IV, které vyjadřovaly úroveň služeb, způsob servisu, potřebné vybavení, předepsaný počet jídle na lístku a jiné požadavky, byly z rušeny.


Já ale, pokud se cenových nebo kvalitativních skupin týká, tak pro usnadnění komunikace označuji v mých materiálech pohostinské provozy stále ještě těmito čtyřmi pomyslnými cenami, přesto, že tyto skupiny dnes hostům a obzvláště cizincům nic neříkají.


Myslím si totiž že nebylo rozumné rušit všechno co zavánělo socialistickým pohostinstvím, v tomto ohledu jsme s tou vaničkou vylili i to dítě.


Je sice pravda, že označování restaurací cenovou skupinou není ve světě běžné, nicméně v mnoha případech jsou to právě jen ceny jídel a nápojů které jsou do jisté míry zárukou kvality nabízených jídel a nápojů jakož i úrovně servisu a služeb.


Již jsem se někde zmínil o mém krédu: "Dejte lidem to co chtějí a co jim patří!"


Přičemž dodávám že pokud pracujeme v pohostinství že se musíme snažit hostům splnit všechna i ta nevyřčená přání.

Mnohdy ale bez hlubšího studia etnických skupin sami nevíme jaká jsou ta nevyslovená přání našich hostů, obzvláště těch zahraničních.

Mnohdy v tom denním shonu se neumíme na naše služby podívat očima hosta, a proto objektivní audit kvality servisu a služeb provedený nezávislými profesionálními auditory nám může hodně odhalit, ale to jsme zase u toho, co stále opakuji, že český restauratér si poradit nedá, protože všechno ví.


Práva hosta

The guest i s a king.

Já jsem o právech hosta již někde psal tudíž Vám neříkám nic nového. Já totiž vím, že u nás (v České republice) máme zákon na ochranu spotřebitele, ve kterém jsou práva hosta jakž takž zakotvena, nicméně bych chtěl k tomu něco dodat.

Musím zde znovu opakovat mé heslo: "DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ A TO CO JIM PATŘÍ", což se dá také definovat jako práva hosta.


První na co má host právo, je dostat za své peníze to co mu patří. Američané tomu říkají MONEY TALKS, neboli že peníze jsou v tomto smyslu měřítkem všeho, tj. prostředí, kvality servisu, kvality nápojů, velikosti porcí, prostě všeho co přispívá k celkové spokojenosti hosta.


Kdysi, tak jak jsem se již zmínil to bylo u nás vyjádřeno cenovými skupinami, ale při porevolučním rušení všeho špatného co na našem socialistickém pohostinství bylo, jsme zrušili i věci které byly dobré. Jak se tudíž má v té současné cenové džungli může chudák host u nás orientovat.

Kdo mu řekne co mu za jeho peníze patří? Kdo mu řekne která restaurace je dobrá a která špatná? Kdo mu poradí jak se bránit proti šizení, balamutění a podceňování jeho inteligence.

Podle věrohodných pramenů máme v České republice více než 200 odborných učilišť a hotelových škol s maturitou a dnes dokonce i dvě nebo tři vysoké hotelové školy, čímž vlastně máme prvenství v počtu těchto škol ne jenom na počet obyvatel, ale i na počet hostů včetně zahraničních turistů. (Opravte mně jestliže to není pravda).

Tím pádem naši číšníci a servírky nejenom že jsou vyučení, ale navíc mají maturitu, takže máme nejvzdělanější obsluhující na světě. Myslím si, že na něco takového můžeme být velice pyšní. Méně pyšní ale můžeme být na to, že úroveň poskytovaných služeb, která je tak často kritizována, je pod mezinárodním standardem.


Kdysi si na špatný servis v České republice stěžovali jen zahraniční hosté, ale místní klientela vycepovaná k poslušnosti "již předem se vším souhlasila".


Doba je ale jiná, a domácí host, obzvláště ten který již navštívil některé cizí země, je dnes sofistikovaným návštěvníkem pohostinských podniků a proto hodnotí úroveň některých podniků podle světového průměru.

Při tom je ale třeba říci, že v západním světě, mimo Evropy, je mnoho drahých restauraci se složitým servisem ve kterých obsluhující nejsou vyučení, a mnohdy bez jakéhokoliv odborného vzdělání.


Vy ale možná nevíte, že každá směna v takových podnicích začíná tak zvaným briefing, neboli desetiminutovkou, při které se podrobně projednají chyby kterých se dopustili v minulosti a co se bude dělat ten den aby ku stížnostem nedocházelo. "What a country!"


Mýlili byste se tudíž pokud byste se domnívali, že tito pracovníci nejsou odborně vzdělaní.

V Americe například mnoho lékařek, právniček, hereček, zpěvaček, nebo i velice úspěšných žen v jiných odvětvích hospodářského života, začalo svoji životní kariéru jako servírky nebo prodavačky a většinou jsou na to dodneška pyšné, protože se naučily jak jednat s lidmi.


Americké servírky například jsou známé svojí ochotou, přívětivostí a snahou s úsměvem uspokojit všechna hostova přání.

A to samé se kupodivu dá říci o mužích.

Učební obor číšník v Americe neexistuje a přesto američtí číšníci jsou pověstní svojí úslužností, rychlostí a jistou profesionalitou, která spočívá v jednoduchosti a účelnosti.


Ale jak jsem se již několikráte zmínil, ne všechno co je dobré v Americe můžeme aplikovat jinde.

Techniky amerických barmanů například byly v celém světě kopírovány od nepaměti, ale tak zvaný free style, je příkladem toho, že ne všechno co je úspěšné někde jinde se hodí pro našeho hosta.

V tomto ohledu by si každý podnik v Česku měl udělat audit kvality služeb které jeho host očekává a ocení.

Nejhorší na celé věci je, že někteří naši "odborníci v pohostinství", absolventi všech těch odborných škol, se ve své namyšlenosti staví nad hosta.

Já vím, že všichni naši obsluhující nejsou špatní, ba naopak, máme mnoho dobrých servírek a číšníků, ale něco takového jako umět ohnout hřbet, vyjádřit pokoru k hostu a obsloužit ho s úsměvem, se na našich školách zřejmě nevyučuje a jediné co se mnozí naučili v praxi, je mít neustále nastavenou ruku na "spropitné" které si vlastně ani nezaslouží, nehledě k tomu, že ani nevědí co to je.


Cizinci, ať již doma nebo i u nás navštěvují restaurace o mnoho častěji než naše běžná domácí klientela. Jít do restaurace na kompletní večeři s celou rodinou dvakrát či třikrát do měsíce není nic neobvyklého.


Američané například sedm jídel z deseti jedí mimo domov. Díky tomu mnozí také vědí co jim za jejich peníze patří a na druhé straně vědí jak se oni musí sami chovat k obsluhujícím, které respektují protože kdysi, jak již řečeno, také byli obsluhujícími.


Mnozí, o čemž se také moc nemluví, o mnoho více cestují a proto mohou srovnávat. Před odjezdem do Česka jim některé cestovní kanceláře dávají všemožné materiály nejenom o památkách a krásách naši vlasti, ale i rady jak s Čechy mají jednat, ale hlavně jak se chovat v českých hotelích a restauracích, kde když se to tak vezme, stráví většinu času.

Tudíž zahraniční turista ví, co má a co nemá jíst, co má pít, na co má nárok a na co ne, kolik za to budou muset asi zaplatit, a také něco velice důležitého a to je ? kolik by měli dát spropitného.

Cizinci, hlavně ti zkušení turisté, včetně mně, jsou jak vím k Čechům velice tolerantní protože o Češích toho vědí více než Češi sami.


Při jedné mé návštěvě Prahy jsem u vchodu do metra Hradčanská viděl nápis, jehož autorem určitě není nějaký cizinec ale Čech:


Co si cizinci myslí o Češích:


a) je to milý a inteligentní národ

b) národ sto let za opicemi

c) není to žádný národ.


Od samotných Čechů také velmi často slyším, že Češi jsou pranárod, s čímž však také nemohu souhlasit, protože nakonec já jsem také Čech.


Proto jsem to trochu pozměnil na to, že Češi jsou "po-národ".


Češi podle mně si totiž stále myslí, že tráva je vždy zelenější na druhé straně plotu a neustále po něčem touží a stále na něco čekají a tak mají údobí jako:

a) po třicetileté válce

b) po Rakousko-Uhersku

c) po druhé světové válce

d) po únoru 1948

e) po roce 1968

f) po pádu komunismu

g) po vstupu do EU.


Češi podle mně neustále čekají na něco, co ale bez práce samo nepřijde. Odkládání úkolů na dobu po neděli, po svátcích, po velikonocích, po prázdninách, po dovolené, po Vánocích, po Novém roce, a nevím po čem ještě, je pro Čechy typické a samozřejmé, ale pro celý západní svět nepochopitelné.

Já se ale obávám, že až po vstupu do EU bude na některé věci tak trochu pozdě a že by Češi jako i v minulosti budou hrát v pohostinství opět jen druhé housle a proto bychom se identitu českého pohostinství měli zajímat již teď.

Proto Vám vážený Františku musím dát kredit za to, že se otázkami českého pohostinství zabýváte.

Mike

odpovědět

Od: Petr Oplustil


Dobry den Mike,

nahodou jsem se dostal na webovou stranku Vasi poradny a precetl si Vasi odpoved na dotaz "hotelovy system".Studoval jsem hotelovou skolu v CR a pozdeji se vydal za praxi do Velke Britanie kde jsem studoval Anglictinu a ziskal i dobrou praxi ve svem oboru.Pozdeji jsem nastoupil pro Cruise line Cunard a studoval White star service na palube Queen Elizabeth 2,ktery jsem uspesne zakoncil zaverecnou zkouskou.Momentalne pracuji v Queen's Grillu na palube Queen Mary 2.Casky narod je stale po zadu s kvalitou sluzeb v Gastronomii a pohostinstvi a ikdyz se chce vyrovnat zapadnim statum,bude hodne dlouho trvat nez se nam to podari.Hvezdickovy system neni jen od vybaveni podniku ci hotelu,kvality pokrmu ale take od profesionalite a vedomosti personalu a jejich chovani k hostum.V CR kdyz vidite cizince tak se kazdy cisnik muze zblaznit s 'prominutim'.Vsude na zapade neni rozdil v narodnosti klientely,kazdy obdrzi stejny servis.Je toho spousta co se mi cesi musime od ostatnich statu ucit pokud to chceme nekam dotahnout.Presne jak bylo vami receno"na druhe strane plotu neni trava vice zelena" to je jen odmena za tvrdou praci.

Pekny den

S pozdravem Petr Oplustil z Brna

odpovědět

Od: Michael D. Klima

Vážený Petře,

děkuji za Váš příspěvek. Já se netajím tím, že nečtu noviny, myslím ty místní americké, protože je to na jedno brdo a všechny novinky a katastrofy vidím na televisi, na kterou čumím od rána do večera, v přímém přenosu. V neděli manželka sice noviny kupuje, ale jenom kvůli inzerátům na laciné potraviny, kuponům na slevy a televisním novinám, protože podle toho si manželka pak vybírá programy které ji zajímají.

Můj den ale začíná tím, že čtu české noviny na internetu a to proto, abych byl ?im bilde?. Občas také zabrousím do chatu některých těch novin, ale to se mi hned udělá zle, a tak to rychle přepnu. Jestli tyto chaty jsou ukázka inteligence a duševní úrovně českého národa tak je štěstí že je to v češtině a že některé ty výrazy se do jiného jazyka ani přeložit nedají. Abych ale řekl pravdu, tak mi to moc nevadí, to je prostě daň kterou musíme všichni platit té demokracii kterou si lidé vykládají všelijak. Na štěstí to člověk může během vteřiny přepnout na něco jiného. Více mi vadí že podobné směry, jakýsi chat, se dostává i na tyto stránky, kde mimo některých zpráv z latrýny se dokonce občas objevují i vulgarismy a ukázky primitivismu lidí kteří v tom našem oboru našli útočiště.

V tom myslím je také to, jak říkáte, že česká republika, v porovnání s některými jinými kultivovanými zeměmi, je stále v pozadu s kvalitou služeb v gastronomii. Podle mě je to také proto, že Češi, jak se zdá, se stále vzhlíží ve všem co je na té druhé straně plotu a snaží se to bezhlavě kopírovat, přičemž zapomínají na to, že to bylo dosaženo vysokým profesionalismem a velmi tvrdou prací. Není ale všechno zlato co se třpytí a proto mnohé ?západní? styly u nás neuspěly. Ono to není totiž jen v provozovatelích té gastronomie, ale i v hostech, kteří, i když se o tom nehovoří, té západní úrovni ještě nedorostli a to hlavně finančně.

To že si někteří lidé mohou u nás dovolit pětichodové menu za 5.000,- Kč (bez vína), ještě nesvědčí o tom, že český host je na nějaké světové gastronomické úrovni.

Proto se mi také líbí Váš postřeh toho jak se někteří lidé v pohostinství vzhlíží v takzvaných ?cizincích?. Proto jsem moji definici úspěchu v pohostinství doplnil i o zmínku o cizincích a domácích hostech.

Tajemství úspěchu v pohostinství je v tom, že dokážeme vyjádřit respekt každému našemu hostu (pokud je to host), a to jak cizinci tak i domácímu hostu, bez ohledu na barvu jeho pleti, na stupeň jeho vzdělání, na jeho společenské postavení, nebo třídní původ, a dokonce i bez ohledu na to, jestli momentálně má peníze nebo ne.

O Češích se také říká, že jsou závistiví, a já jako Čech to mohu potvrdit. Já Vám totiž závidím to, že pracujete na Queen Elizabeth 2.

Já jsem pracoval v pohostinství obrazně řečeno již po celém světě a to ve všech možných funkcích. Pracoval jsem i jako steward na letadlech, ale na zaoceánské lodi ještě nikdy. Na cruises jsem sice byl, ale musím říci, že to mně ani neláká, ale viděl jsem nedávno pořad o Queen Marry 2, a rozhodl jsem se, že si jednou cestu do Evropy na té lodi budu špendýrovat i kdybych mně to mělo stát mé celoměsíční kapesné.

Děkuji za Váš příspěvek a až nebudete mít co dělat, což zřejmě není tak často, tak byste mohl na těchto stránkách popsat váš ?pracovní? den.

S pozdravem Mike

Také se omlouvám za případné překlepy nebo gramatické chyby v mých materiálech. Já vím, že je to chabá omluva, ale více než 30 let jsem nepsal česky, a tak mi to prostě už tak nejde, ale pracuji na tom.

Mike


Od: Klára

V tom vám pane Klíma nemohu dát za pravdu. Jsem dlouhá léta zaměstnaná v cestovním ruchu a klienty hotelů nejsou zdaleka jen podnikatelé a turisté, ale také tuzemští hosté, kteří hotely navštěvují v rámci své dovolené a valná část z nich by do hotelu bez bazénu či fitness centra nejela.


Od: M. Klima

Vážená Kláro,


já, pokud máte na mysli výjezdní turistiku Vám musím dát za pravdu.

Ano, český turista, ať již je to byznysmen který tu cestu nějakým způsobem odepíše z daní, státní úředník který to má tak říkajíce zadarmo (do jisté míry za Vaše peníze), nebo i tuzemský soukromý turista který si to platí ze svého, by do hotelu bez bazénu či fitness centra nejel.

Nevím co podle vás znamená dlouhá léta v cestovním ruchu, ale já jsem v tom byznyse od roku 1942 a za tu dobu jsem spal v nekonečné řadě dobrých a špatných hotelů a to jak v Česku tak i téměř po celém světě.

Mám u baráku bazén, jacuzi, saunu a fitness centrum, tak jako celá řada mých kolegů, a tak by se dalo říci, že při cestování hledáme to samé co máme doma.

Mohu vám ale vážená Kláro říci že americká klientela je dvojí. Jedni kteří ten všechen komfort mají doma a ti, až na nějaké výjimky, pokud jsou na cestách se bez toho obejdou. Pak ale je další skupina kteří obzvláště pokud mají děti by do hotelu který bazén nemá také vůbec nejeli.


Jestliže jste tak dlouho v cestovním ruchu tak asi také víte, že této skupině Američanů nezáleží vůbec na tom jestli se jedná o hotel vzdálený několik set mil nebo hotel v jejich městě, protože ty americké hotely jsou v zásadě na jedno brdo a jim se jedná jen o komfort který doma nemají.

U vědomí toho jsou zde hotely které za výhodné ceny nabízejí místním rodinám víkendový pobyt pod heslem, že v jejich hotelu lidé najdou vše co doma nemají včetně toho bazénu. Na této teorii, jak asi víte, byl založen úspěch jednoho z nejznámějších hotelových řetězců Holiday Inn. Nevím do které skupiny patří ti tuzemští hosté o kterých se zmiňujete, ale jedno vím, že si ty hotely s bazénem a fitness centrem moc často dovolit nemohou a proto se jim nemůžete divit, že o své dovolené za své peníze chtějí dostat co jim patří.

M. Klíma


Vrátit se na předchozí stránku

Vyhledávání



Koncept Steakgrill

Stránky první restaurace konceptu Steakgrill:


Steakgrill

s.jpg, 748B Koncept Steakgrill©

facebook

Počet návštěv

2957870
© 2007 - 2017, http://www.hostovka.cz