Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Nejsem příliš zběhlý v historii účetnictví, ale vím, že je staré více než 5.000 let a také vím, že účetnictví, pokud se to řekne velice jednoduše, je evidence toho co komu patří.
Eminentní zájem mít evidenci o tom co komu patří má stát, který musí dostat své ať se děje co děje.
Spolu s účetnictvím se vyvíjely techniky kontroly a s technikami kontroly se vyvíjely i techniky jak tyto kontroly oblafnout. Historicky je známo, že ještě dříve než se státní orgány naučily jak nové techniky uplatňovat, tak techniky jak je oblafnout byly používány v plné míře.
Již jsem se několikrát zmínil o tom, že nerozumím ničemu jiném než pohostinství, ale nepovažuji to za nějaký handicap. Pohostinství je totiž jeden z oborů národního hospodářství, který se dá jen velmi těžko kontrolovat a to je asi proč nikdo z vládních orgánů (nejenom v Česku) se kontrolou v pohostinství nechce zabývat. Přitom ale bez kontroly se pohostinství (profesionální) provozovat nedá, a mohu vám říci, že já jsem měl vždy pověst „dobrého hospodáře na svém pracovišti“ a to díky tomu že věřím na kontrolu hospodaření.
Základními údaji při hospodaření v pohostinství nákup a tržby a konečným údajem je čistý zisk.
Když se to řekne laicky, tak stát nemá zájem jen na tom čistém zisku, ze kterého eventuelně, když to dobře dopadne, dostane daň. Dobře vedený stát má zájem o to, aby ten zisk byl co největší, a aby se na něm s ním nikdo nepřiživoval. Tudíž dobře vedený stát má zájem na kontrole hospodaření a na tvorbě maximálních zisků.

Kontrola v pohostinství je ale v zásadě dvojí:

        a) jedna pro vrchnost, neboli pro úřady, což je kontrola oficiální
        b) druhá je vnitropodniková, pro majitele podniku.

My bychom se měli zajímat o tu druhou formu kontroly a to je ta kontrola vnitropodniková.

Předmětem diskuse je bonovací kniha. No, já nevím, ale pokud finanční úřad považuje bonovací knihu za nějaký věrohodný doklad, tak si myslím, že jsou velice naivní.
Já vás to tady učit nemohu, ale způsobů machinací s bonovací knihou je celá řada a já pochybuji, že inspektoři finančního úřadu je všechny znají. V zásadě je třeba odhadnout, kdo chce koho oblafnout.
Pokud se týká provozovatele pohostinství, který má zájem kontrolovat své zaměstnance, tak podle jednoho mého přikázání které říká „Nikomu nevěř, ani sobě“, musíte mimo bonovací knihy mít ještě nějaký další systém kontroly.
Jak jsem ale řekl již úvodem, tak přijít s něčím co skutečně plní funkci kontroly je velice těžké.
Kdysi k oblafnutí berňáku, používali některé restaurace, a hlavně výčepy tak zvaný „korálkový systém“. Tento systém spočíval vtom, že každý číšník „vyfasoval“ určitý počet korálků, kterými „platil“ ve výčepu a večer hospodský spočítal rozdíl a podle toho od číšníka zkasíroval tržbu.

Ty korálky měly různé barvy, takže například pivo byl kulatý korálek červený, malé pivo mělo čtverhranný korálek žlutý, jinou barvu mělo černé pivo atd. Toto byl velice běžný a jednoduchý systém, podle kterého to kolik byla tržba za den věděl jen ten restauratér a nikdo jiný.
Podobných systémů, jako například čárkováni bylo několik, ale ani žádný z těch systémů nebyl perfektní v tom smyslu že se daly všelijakými způsoby „obcházet“.
Dnes se ale zdá, že nejlepší, systém je kontrolní pokladna s fiskální pamětí, ale byli byste hodně naivní pokud byste si mysleli že ta se oblafnout nedá.
Tudíž musím se vrátit k tomu co jsem již několikráte řekl, a sice, že kontrola podnikání v pohostinství není důležitá pro to, abychom uspokojili nějaké vládní nařízení, ale proto, abychom sami věděli jak si počínáme.

V Česku se to asi neděje, ale v Americe neodborným manažmentem, obchodem v obchodě, rozkrádáním, šizením podnikatelů ze strany zaměstnanců, a zkreslenými údaji o tržbách uniká státu podle odhadu zhruba asi 18-22% na daních.

Chcete vědět kolik peněz špatným a neodborným manažmentem nebo šizením uniká vám? Kontaktujte STEAKGRILLCONSULT™ E-mail: klima@steakgrill.cz
□

Vrátit se na předchozí stránku