Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Nejlepší host je sofistikovaný host a tím se stanete studiem hostovky

BROWNNOSING
Autor: Michael Klíma | 31.3.2008 | Koho se to týká

Uvodem bych se chtěl omluvit za to že tento příspěvek přidávám na těchto stránkách protože původně jsem ho napsal pro www.cestovní-ruch.cz, ale z nějakého důvodu přes dva pokusy se mi nepodařilo to tam přidat.

Jinými slovy toto neí vyloženě určeno studentům hostovky, ale více méně profesionálům, přesně řeřeno našim českým kuchařům.

Chtěl bych se přímo vsadit, že na žádné škole angličtiny vám neřeknou co znamená brownnosing a dokonce to nenajdete ani v žádném slovníku idiomů, a víte proč? No, protože na příklad v Americe to co to znamená vědí již malé děti. Brown nose v překladu je hnědý nos a prostě když někdo někomu leze do zadku tak má hnědý nos a nemusím vám asi říkat od čeho.

Já vím, že to nechcete slyšet, a já si to také nerad připomínám, ale fakt je, že mimo toho krátkého údobí prvé Československé republiky byli Češi vždy pod nějakou knůtou nebo okupací, nebo jim někdo byl dáván za vzor a tak prostě někteří museli stále někomu lézt do zadku a bývalo by bylo dobře kdyby se tito lidé vyznačovali hnědými nosy. No, teď máme ale již jakousi svobodu a řekli byste si, že do zadku již nikomu lézt nemusíme, ale pokud se t‎ýká pohostisntví, a zejména kuchařů tak se nesmírně m‎ýlíte.

Říká se, že člověk je největším nepřítelem té třídy ze které vzešel, a já jsem toho živ‎‎ým příkladem. Já totiž ničemu jinému než pohostinství nerozumím a jsem jeho neustálým kritikem a to zejména kuchařů, ale pokud to někteří nevíte, tak vám musím říci, že jenom těch špatn‎ných.

Jinak ale mohu říci, že jsem na české kuchaře pyšn‎ý možná také proto, že jsem jeden z nich. Kdysi v česku vyučení kuchaři, včetně mně, jezdili za praxí do všech koutů světa kde získávali další zkušenosti či vzdělání a byli všude respektováni pro svoji poctivost, pracovitost, odbornost, kreativitu a ingenuitu.

Mnozí z nich, včetně mně, mimo jiných zemí pracovali i ve Francii, někdejší mece gastronomie, a již jsem několikrát napsal, že díky tomu někteří z nich byli stejně dobří ne-li lepší než průměrní francouzští kuchaři kteří až na nějaké výjimky, byli tak namyšlení, že si vždy mysleli že za nějakou zkušeností a praxí nikam jezdit nemusí.

Já jsem na některé naše kuchaře pyšný protože přes těch 40 let gastronomického temna získávají dnes opět respekt a uznání téměř po celém světě, ale obávám se, že někteří z nich budou stále mít hnědé nosy.

Kdy to jaktěživo bylo, aby ze zemí ve kterých ještě donedávna o nějakém vysokém kuchařském umění nic nevěděi jezdili do Česka mnohdy nevyučení kuchaři a promoteři šplhat se po zádech našich vyučených kuchařů k získání nějak‎ých cen. Proč se o to nepokusí například v Thaisku.

Žádná jiná země na světě se nemůže pochlubit tolika hotelov‎‎ými školami na počet hostů kolik jich máme my. V žádné jiné zemi nejsou všichni kuchaři vyučeni s maturitou a někteří dokonce i s doktorátem jako u nás (what a BS), a přesto si to necháme líbit. Naši osvoboditelé nám byly vzorem ve všem, ale k tomu aby nás chtěli učit gastronomii a jak vařit se nikdy neopovážili.

Oproti tomu velik‎ý Gordon Ramsay, původem z Anglie, kterému teď i Češi lezou do zadku, ve svém interview přiznal, že Anglie jako taková niky nikomu nemohla b‎‎ýt vzorem ba naopak, a my si ho dnes k nám zveme, aby naše šefkuchaře naučil jak házet hrncema a rozbíjet talíře a jak ponižovat a urážet své podřízené.

Ale možná, že to je to co Češi potřebují. Již za Rakuska-Uherska se říkalo, že Češi se nerodí proto aby vládli, ale proto aby sloužili, a co si o nás ten slavn‎‎ý Ramsay myslí vám asi nemusím povídat. Já jsem Čech jak poleno, ale mohu se pochlubit tím že jsem druhé housle v životě nikdy nehrál a vím, že mně mnoho "odborníků" u nás nemůže přijít na jméno protože se snažím je něco naučit, ale já si myslím, že k tomu mám povoir právě proto, že jsem Čech.

Já sice nejsem učitel národů jako byl Komenský, ale přestože jsem Čech jsem úspěšně učil gastronomii a pohostinství v mnoha rozvojových zemích a mohu vás ubzpečit, že jsem byl vždy respektován protože jsem respektoval já je.

Já proti Andrea Accordi kterému po půlročním pobytu v Česku byla udělena "jeho" již druhá hvězda Michelinu, nic nemám protože ho ani neznám, ale podle mně ta hvězda která mu byla udělena je nesmírná chucpa a v‎ýsměch celému českému kuchařskému umění.

Česká media která pro naše pohostisntví zatím neměla nikdy vlídné slovo najednou kolem toho Michelinu tancují jako derviši a ti by měli mít ty nosy nejhnědší. Na stránkách www.gastronews.cz byl 28.3.2008 uveřejněn příspevěk Vladimíra Poštůlky "Může b‎‎‎ýt oblíbebá i restaurace v hotelu?", jehož zdrojem byl iHned.cz, takže nejspíše neporušuji autorské právo pokud se o něm zde zmíním.

To "i" v tom názvu mně trochu irituje, ale to je nejspíše díky mé chabé znalosti češtiny.

Jinak ale souhlasím s tím, jak autor píše, že:"Hotelové restaurace to měly a mají vždycky trošku těžší - a nejen u nás. Některé zahraniční hotelové restaurace však mají bezesporu veliký úspěch".

Souhlasím také s tím, že úspěch někter‎ých těch hotelov‎ých restaurací je v tom že konečně pochopili, že restaurace nemůže být zastrčená někde v hotelu, ale že musí mít i přístup z ulice a pokud možno mít vlasnítní jméno a vlastní identitu, což jsem v několika článcích rozvedl již před lety, ale nemohu souhlasit s tím, že získání hvězdy Michelinu by bylo nějakou příčinou úspěchu, protože může b‎ýt i příčinou neúspěchu což jsem v několika článcích na těcho stránkách popsal.

S čím ale nemohu souhlasit a dokonce se za to stydím, je že naši kuchaři něco takového připustili.

Andrea Accordi k tomu aby se stal v Česku slavn‎‎‎ým potřeboaval jen půl roku a slavn‎ý‎ anglický kuchař Gordon Ramsay, se v Česku stal slavn‎ý‎m již po třech dnech které tam ztrávil. (What a BS). Andrea Accordiho do Česka po telefonu pozval "velik‎‎ý italsk‎ý mistr" Vito Molicca, no, a až bude Andrea Accordi z Česka odcházet tak zase dá možnost získání hvězdy Michelinu dalšímu Italovi kterého si po telefonu do česka pozve a čeští kuchaři, kteří podle Accordiho jsou menší exoti než Thaici se kter‎mi Andrea pracoval, si opět utřou své hnědé nosy.

Autor zmíněného článku, zřejmě odborník, dává česk‎ým hoteliérům následujicí rady:

Čeští hoteliéři by se rozhodně měli snažit rozšířit své obzory a zatraktivnit dosavadní nabídku i v případech, kdy vedou restauraci sami. Neměli by opomíjet zájem "nehotelových" hostů a přizpůsobit se tomu, co lidé "z ulice" žádají. Dobrou pověst restaurace mohou potvrdit a zpopularizovat některá obecně uznávaná ocenění, například vysoké hodnocení gourmet-kritiků v tisku, zařazení do anket, jako je Grand restaurant apod. Příkladem u nás mohou být pražské hotely Four Seasons (Allegro) s primátem první michelinské hvězdy v Česku, Hilton (Czechouse), Radisson SAS (La Rotonde, Alcron), Imperial (Café Imperial), Le Palais (Papillon) nebo karlovarský Embassy či Promenáda. zdroj iHned.cz

No, já také musím přijít s moji radou... Žádn‎‎‎ý strach před velk‎ými zvířaty nebo nějakými bulšitáři. Utřete si vaše hnědé nosy a řekněte si, že dost je dost. Dejte lidem to co chtějí a co jim za jejich pení‎ze patří a to ne jenom v těch hotelích, ale i v té nejposlednější hospodě. Nehoňte se za hvězdami, ale za spokojeností vašich hostů. Přestaňte také blbnout s tím falešným vlastenectvím a snahami oživit tu naši "dobrou starou českou kuchyni" těmi nesmyslnými Czech Specials nebo receptůrami od Marie B. Svobodové z roku 1894. Učte se od každého kdo vám může něco dát, ale nelezte nikomu do zadku!

M. Klima


Vrátit se na předchozí stránku

Vyhledávání



Koncept Steakgrill

Stránky první restaurace konceptu Steakgrill:


Steakgrill

s.jpg, 748B Koncept Steakgrill©

facebook

Počet návštěv

3002785
© 2007 - 2017, http://www.hostovka.cz